(673-735)
Patřil k nejvzdělanějším lidem své doby. Tento pokorný mnich, mezi jehož největší záliby podle jeho vlastních slov patřilo čtení Písma svatého a studium, po sobě zanechal velkolepé dílo, které se stalo už za jeho života klasikou a je předkládáno dodnes. Ve svých Církevních dějinách národa anglického zachycuje svatý Beda dějiny křesťanství ve své vlasti od samých počátků až do doby, ve které sám žil. Jen díky Bedovi a jeho umění poskládat roztroušené střípky dějin dohromady máme zachovány životy mnoha britských světců a světic. Mezi jeho další díla patří dvacet pět knih biblických komentářů: Životy opatů, List Egbertovi, ve kterém nabádá k reformám církve v Northumbrii, a mnohá další. Ze všech jeho děl vane duch skromnosti a pokory, což bývá u lidí velkého rozhledu ne zcela běžné.
Samotný život Bedy Ctihodného plynul v modlitbě a práci, bez nějakých vážnějších vzruchů. Jako monach monastýru v Jarrow byl plně zaměstnán svým poslušenstvím, k němuž patřil i chrámový zpěv. Zachoval se nám popis světcovy smrti od jeho současníka mnicha Cuthberta. Podle něj trávil ctihodný poslední dny svého života střídavým zpěvem žalmů a překladem Evangelia svatého Jana do staroangličtiny. Protože mu byl Hospodinem zjeven čas jeho odchodu, tak s překladem velice pospíchal, poslední věty dodiktoval písaři. Pak zpíval některé liturgické texty, zvláště ze svátku Nanebevstoupení Páně. Umírá se slovy: „Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu,“ na rtech. Tak „zhasla svíce Církve, zapálená Duchem Svatým“ (sv. Bonifác, apoštol Němců).
Svátek: 27. května (nový styl)