Svatý Ivan

Žil v 9. a 10.století. Byl synem charvátského (nebo uherského) knížete. Pohrdnul všemi světskými požitky a hledal místo, kde by mohl sloužit Bohu o samotě. Nejdříve se skryl v pustině v Uhrách, ale jeho bratři ho hledali. Modlil se, aby ho nenašli, ale oni se po něm všude vyptávali a nakonec přišli až k němu, ale jako zázrakem ho nepoznali, i když s ním mluvili. Po této příhodě se Ivan rozhodl najít příhodnější útočiště. Putoval z jednoho místa na druhé, až došel do tichého údolíčka při Loděnickém potoku nedaleko Berouna a Karlštejna. Prodíral se křovinami a stromovím a uprostřed houštiny narazil na podivnou strmou skálu. Ve skále byla hluboká jeskyně a kousek odtud prýštil křišťálově čistý pramen. Zde se Ivanovi zalíbilo, hlavně, že tu byl úplně stranou od lidí. V jeskyni byl velký kámen, na němž si Ivan připravil lože. Kámen je dodnes zachován. Hned první noc poznal, že je toto místo plné ďáblů. Bojoval s nimi a chtěl je vyhnat, ale jeho snaha byla marná. Zklamaný se rozhodl odejít. Vyšel nad jeskyni a tam se mu na kopci zjevil Jan Křtitel, podával mu kříž a řekl mu: "Vezmi tento kříž, Tobě od Boha daný a vrať se na místo, ve kterém bydlíš a mocí kříže tohoto nejen přemůžeš své protivníky, ale všecky zaženeš z tohoto místa! V příštím čase kníže této země, jménem Bořivoj, divnou příhodou najde Tě a navštíví Tě. A tehdy řekneš jemu: Toto Ti rozkazuje Pán Bůh, abys po mé smrti tuto jeskyni, ve které já přebývám, zasvětil v kostel ke cti Panny Marie a sv. Kříže a patronem kostela nazveš sv. Jana Křtitele. “ Tak se Ivan vrátil do jeskyně, a žehnaje křížem, začal vyhánět zlé duchy ven z jeskyně. Ti hrozně křičeli, a nechtěli se odtud hnout, že tu mají příbytek a lázeň. Nakonec všichni před křížem uprchli až na jednoho, nejlítějšího. Ivan mu hodil kříž do tlamy, ďábel ho s hrozným řevem vyplivl a udělal v jeskyni otvor, kterým vylétl ven. Ivan potom sloužil Bohu mnoho let sebezáporem a modlitbou. Bůh mu seslal k obživě laň, jejímž mlékem se živil.
Po 42 letech se kníže Bořivoj vydal na lov do lesnaté krajiny nedaleko Tetína, kde přebýval. Jeho chrti vyslídili Ivanovu laň a kníže ji postřelil šípem. Hnal se za ní až k prameni křišťálové vody, který vytékal pod skalou. Náhle z houští vystoupil zarostlý stařec v hrubém oděvu a zvolal: Bořivoji, proč jsi zabil mou laň ? Kníže se lekl a ptal se:"Kdo jsi a co tu děláš ?" Ivan mu odpověděl:"Jsem Ivan z Charvát, poustevničím tu a sloužím Bohu. Již 14 let mě nikdo z lidí nespatřil. A toto zvíře mi bylo dáno k výživě od Boha." Bořivoj pozval Ivana na svůj hrad, aby mu nějak vynahradil ztrátu zvířete a také chtěl blíže poznat tohoto svatého božího muže. Mrtvou laň, kterou zabil, si nechtěl vzít a Ivan navrhl, aby se její maso rozdělilo chudým, kteří se tak alespoň budou z vděčnosti za knížete modlit.
Dalšího dne poslal Bořivoj k Ivanovi kněze Pavla se šesti služebníky a s oslem, na kterém se Ivan dopravil až do hradu Tetína. Tam sloužil kněz Pavel mši a po ní Ivan požehnal Bořivojovi i jeho manželce Lidmile. Ivan poprosil kněze Pavla, aby ho za tři dny navštívil v jeskyni. Tam se mu vyzpovídal, vyprávěl mu všechny události svého života a předal mu pro knížete Bořivoje kříž, který dostal od svatého Jana Křtitele. Po mši svaté, kterou kněz Pavel sloužil v jeskyni, přijal Ivan Tělo Páně a skonal.Když se mezi lidmi roznesly zprávy o Ivanově svatosti, mnozí přicházeli k jeho hrobu a z různých nemocí vyléčeni odcházeli; kulhaví, slepí, posedlí, i mrtvý chlapec byl přinesen a obživl. Bylo to kolem roku 882. Kníže Bořivoj nechal vysvětit jeskyni na kostel Sv.Jan Křtitele a postavil vedle malý klášter, kam povolal dva benediktinské mnichy. Na počest blahoslaveného Ivana vznikla roku 1725 družina českých poustevníků - Ivanitů, která však zanikla v roce 1785.