Vědomosti nasával i na pražské univerzitě a se svou slabou tělesnou konstitucí bylo jasné, že se z něj žádný bijec nestane. A tak se dal do služeb církve, kde to dotáhl celkem vysoko. V roce 1389 byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa ve věcech duchovních.
Slaboučký, ale bezpochyby hodně vzdělaný Jan stál srdnatě na straně pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna ve sporu s českým panovníkem Václavem IV. Ani jedna ze stran nehodlala ustupovat, takže o různé půtky rozhodně nebyla nouze.
Aby zmenšil Jenštejnovu moc, chtěl král vytvořit z kladrubského opatství nové biskupství, které by řídil jemu věrný člověk. Jenže byl to právě Jan Nepomucký, kdo mu jeho plány zhatil. Zatímco se Václav veselil na hradě Křivoklátu, Jan narychlo potvrdil nově zvoleného opata. A tím na sebe přivolal panovníkův hněv.
Setkat se lze minimálně ještě s jedním důvodem, proč Jan Nepomucký nepadl prchlivému králi do oka, i když ten mnozí zpochybňují. Jan mu totiž nechtěl vyzradit zpovědní tajemství jeho manželky Žofie, která se k němu měla chodit zpovídat.
Je patronem :
Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, cestování, poutníků, šťastného návratu (proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a na mostech), lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, proti nebezpečím z vody, jezuitů, patron všech vod
Atributy:
je zobrazován jako kněz v rochetě a kožešinovém pláštíku, se štolou a biretem na hlavě, křížem v náručí a knihou a palmou v ruce; pět hvězd kolem hlavy (které podle legendy ukazovaly, kde leží ve vodě Janovo tělo), prst na ústech, jazyk, staroboleslavské palladium (podle legendy putoval světec do Staré Boleslavi), kotva
Skončil na mučidlech
Ať tak či onak, po zajetí se Jan Nepomucký nakonec ocitl v mučírně na Staroměstské rychtě, kde kromě kata přiložil ruku k dílu i vínem posilněný král. Ten měl Jana mimo jiné pálit pochodněmi v bocích. Nebožákovi byly i drceny prsty na rukou a na nohou a dostal spoustu ran do hlavy. Z mučírny se živý nedostal. Jeho mrtvé tělo pacholci na Václavův rozkaz svázali do kozelce a pod rouškou tmy shodili z Kamenného, dnešního Karlova mostu do Vltavy. Zhruba o měsíc později pak vyplavalo na hladinu, bylo vytaženo a následně pohřbeno.
K Janovu svatořečení došlo v roce 1729. Dopomohly mu k tomu čtyři uznané zázraky, mimo jiné i zachovalý jazyk, který naběhnul a zčervenal, poté co byly Janovy ostatky vyzdviženy. Důkaz o mlčenlivém zpovědníkovi jako vyšitý. Co na tom, že se v 70. letech 20. století podrobným výzkumem zjistilo, že nešlo o žádný jazyk, ale o suchou mozkovou tkáň.
Záležitosti kolem Janova jazyka se v jednom ze svých epigramů věnuje i břitký satirik Karel Havlíček Borovský: Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku, ať nám Bůh dá, co dal Tobě, by náš jazyk neshnil v hrobě.
Česká krajina je protkána spoustou kostelů a kaplí, zasvěcených Janu Nepomuckému. A to nemluvě o četných sochách s charakteristickými pěti hvězdami u hlavy a křížem v rukách, které stojí na nejrůznějších návsích, náměstích nebo mostech.
Zdroj: National Geographic (cz), Pavlína Pitrová