u ankjo
jap.; viz ankjo
umpan
též umban, jap. (čín. jün-pan), dosl.: "oblačná deska"; plochý bronzový gong používaný v zenových klášterech pro rozličné signály. Jméno je odvozeno od toho, že bronzová deska má tvar oblaku (k tomu viz unsui) a často je zpodobena ornamentem oblaků. Ozvučné nástroje jako umpan, han a inkin, byly používány v zenových klášterech, v nichž mniši především během seššinu zachovávali úplné mlčení, aby oznamovaly různé denní doby a činnosti. Kromě toho měl zvuk zvonku, gongu, dřevěné desky či dřevěných kastanět v panujícím tichu zenového kláštera zvláštní účinek na vědomí cvičících. Účinek náhlého tónu takovéhoto ozvučného nástroje na koncentrované srdce-ducha (kokoro) mnicha cvičícího zazen mohl být momentem vyvolávajícím průlom k zážitku osvícení (kenšó, satori).
unnó
jap. (čín. jün-na), dosl.: "oblačný oděv (buddh. mnicha)"; jiné slovo pro unsui
unsui
jap. (čín. jün-šuej nebo jün-seng), dosl.: "oblak a voda"; unsui jsou nazýváni novicové v zenovém klášteře, a ornamenty v zenových klášterech a chrámech znázorňují často stylizované motivy oblak a vody. Přicházet bez úmyslu, pohybovat se volně, vytvářet se a přetvářet podle vnějších podmínek a bez odporu plynout jako oblaka, jako voda mělce a bez váhání obtékat překážky a přizpůsobit se, jako voda nádobě, dokonale každé danosti; to je považováno za život v duchu zenu. Jiné slovo pro unsui je unnó. Vzít si oblaka a vodu za vzor pro styl života je představa, která pochází z taoismu, jenž přispěl k utváření zenu stejně silně jako buddhismus. Nesčetní taoističtí básníci opěvovali "bílá oblaka" jako symbol života v odloučenosti.