Co říkají o Koránu

06.04.2014 09:53

Lidstvo dostalo božské vedení jen dvěma cestami: za prvé slovem Božím, za druhé prostřednictvím proroků, které vybral Bůh, aby sděloval Svou vůli lidským bytostem. Tyto dvě cesty jsou nerozlučně spjaty a pokusy poznávat vůli Boží při nerespektování jedné z nich vždy vedly ke zbloudění. Hindové si nevšímali svých proroků a věnovali veškerou pozornost svým knihám, které řešily jen slovní hádanky, které nakonec ztratily význam. Obdobně se zachovali i křesťané, kteří naprosto zanedbali Knihu boží a přisoudili všechnu důležitost Kristu, kterého nejenže povýšili na božstvo, ale ztratili tak i samu podstatu monoteismu (tawhíd) obsaženou v bibli.

Ve skutečnosti byla hlavní Písma zjevená před Koránem, tedy Starý zákon a Evangelium, sestavena do knižní podoby dlouho poté, kdy proroci žili, a navíc v překladech. Došlo k tomu proto, že Mojžíšovi a Ježíšovi souvěrci nevyvinuli dostatečné úsilí zachytit tato zjevení ještě za života proroků. Spíše je zapsali dlouho po jejich smrti. Takže to, co nyní máme ve formě bible (Starý a stejně tak i Nový zákon), je překlad původních zjevení zprostředkovaný zprávami jedinců, navíc obsahující dodatky a výpustky způsobené následovníky zmíněných proroků. Naproti tomu poslední zjevená kniha, Korán, existuje v původní podobě. Její zachování zaručil samotný Bůh, a proto byl celý Korán napsán ještě za života proroka Mohameda samotného (nechť mu Bůh žehná), i když jen na jednotlivých palmových listech, pergamenech, kostech atd. Navíc existovaly desítky tisíc prorokových souvěrců, kteří znali celý Korán nazpaměť, a sám Prorok jej recitoval archandělu Gabrielovi jedenkrát za rok a dvakrát za rok, když se blížila jeho smrt. Potom první chalífa Abú Bakr svěřil sepsání Koránu do jednoho svazku Prorokovu písaři Zajdu ibn Thábitovi. Abú Bakr měl tento svazek u sebe až do své smrti. Pak byl u druhého chalífy Umara a pak přešel k Hafse, vdově po Prorokovi. Třetí chalífa Uthmán dal vyhotovit několik dalších opisů tohoto původního díla a poslal je do různých muslimských zemí.

Korán byl tak úzkostlivě chráněn, protože se měl stát Knihou vedoucí lidstvo pro všechny budoucí časy. Proto není adresován Arabům, v jejichž jazyce byl zjeven. Promlouvá k člověku jako lidské bytosti:
"Člověče! Co zmýlilo tě o laskavém Pánu tvém...?" (Korán, 82:6). Uskutečnitelnost koránského učení byla potvrzena příklady Mohameda (NMBŽ) a dobrých muslimů v průběhu věků. Odlišnost přístupu Koránu spočívá v tom, že jeho pokyny se zaměřují na obecné blaho člověka a jsou založeny na možnostech, které jsou člověkem dosažitelné. Moudrost Koránu je přesvědčivá ve všech směrech. Nezavrhuje ani netýrá tělo, ale nezanedbává duši. Nezlidšťuje Boha, ani nezbožšťuje člověka. Všechno má v celkovém stvoření své pečlivě vymezené místo.

Vědci, kteří tvrdí, že Mohamed (NMBŽ) je autorem Koránu, hlásají něco, co není v lidských silách. Mohl by nějaký člověk v šestém století křesťanské éry vyslovit vědecké pravdy, jaké obsahuje Korán? Mohl by popsat vývoj embrya v děloze tak přesně, jak to potvrzuje moderní věda?

Za druhé, je logické věřit, že Mohamed (NMBŽ), který se až do svých čtyřiceti let vyznačoval jen čestností a bezúhonností, začal zničehonic vytvářet knihu nesrovnatelné literární hodnoty, když předtím ani celé legie nejlepších arabských básníků a řečníků nedokázaly vytvořit nic podobného? A za poslední, je oprávněné tvrdit, že Mohamed (NMBŽ), který byl ve svém okolí znám jako AL AMÍN (důvěryhodný) a kterého i dnes nemuslimští vědci obdivují pro jeho čestnost a bezúhonnost, vystoupil se lživým tvrzením a že by na této lži dokázal vychovat tisíce charakterních, bezúhonných a čestných lidí, kteří pak dokázali vytvořit tu nejlepší společnost, jaká kdy byla na Zemi?

Každý upřímný a nezaujatý hledač pravdy nepochybně dospěje k víře, že Korán je zjevená Kniha Boží.

Bez toho, že bychom souhlasili se vším, co řekli, předkládáme některé názory významných nemuslimských vědců týkající se Koránu. Čtenář z nich pozná, jak se moderní svět v posuzování Koránu blíží ke skutečnosti. Dovoláváme se všech nezaujatých vědců, aby studovali Korán v duchu předchozích tezí. Jsme si jisti, že každý takový pokus přesvědčí čtenáře o tom, že Korán nemohl být napsán lidskou bytostí.

Pokaždé když se jím (Koránem) začneme zabývat, vždy nás nejprve znovu znechutí, pak nás však začne přitahovat, udivovat a nakonec si vynucuje naši zbožnou úctu...Jeho styl v souladu s obsahem a cílem je strohý, skvělý, úžasný - znovu a znovu opravdu průzračný - takto bude tato kniha neustále nanejvýš mohutně působit během všech budoucích věků.
Goethe, citováno ve slovníku Islámu, str. 526 od T. P. Hughese.

Korán zaujímá nesporně významné místo mezi velkými světovými náboženskými knihami. I když je nejmladší z epochálních děl patřících do tohoto druhu literatury, sotva podlehne některému jinému pokud jde o úžasný vliv, který měl na široké masy lidí. Vytvořil téměř novou fázi lidského myšlení a nový charakterový typ. Nejprve přeměnil mnoho různorodých pouštních kmenů arabského poloostrova na národ hrdinů, a pak přikročil k vytváření rozsáhlých politickonáboženských organizací muslimského světa, které jsou jednou z největších sil, se kterými musí dnes Evropa a Východ počítat.
G. Margoliouth, Úvod ke Koránu J. M. Rodwella, New York, Eeveryman´s Library, 1977, str. VII.

Dílo, které vyvolává dokonce i v nepoučeném čtenáři tak silné a zdánlivě nesladitelné emoce - ve čtenáři vzdáleném v čase a navíc i v duševním vývoji - dílo, které nejenže odstraňuje nechuť, se kterou nejspíše začal toto dílo číst, ale navíc mění tento odmítavý pocit na úžas a obdiv, takové dílo je nepochybně skvělým produktem lidské duše a představuje nanejvýš zajímavý problém každého přemýšlivého pozorovatele osudů lidstva.
Dr. Steingass, citováno ve Slovníku Islámu T. P. Hughese, str. 526-7.

Zmíněný poznatek činí domněnku těch, kteří považují Mohameda za autora Koránu, neudržitelnou. Jak by se původně negramotný člověk mohl stát nejvýznamnějším autorem, pokud jde o literární hodnoty, celé arabské literatury? Jak by mohl vyslovit pravdy vědecké povahy, které si žádná jiná lidská bytost v té době nemohla osvojit, a to všechno bez sebemenší chyby v objasňování dané problematiky?
Maurice Bucaile, Bible, Korán a věda, 1978, str. 125.

Zde však by se jeho hodnoty jako literárního díla snad neměly poměřovat nějakými předem danými ideály subjektivního a estetického vkusu, ale účinky, které měl na Mohamedovy současníky a jeho spoluobčany. Jestliže promluvil tak silně a přesvědčivě k srdcím posluchačů, že dokázal přetvořit do té doby odstředivé a nepřátelské prvky do jednoho kompaktního a dobře organizovaného organismu oživeného myšlenkami, které přesahovaly vše, co do té doby ovládalo arabské myšlení, pak bylo jeho slovesné mistrovství dokonalé, jednoduše už proto, že dokázal z divošských kmenů vytvořit civilizovaný národ a vyšil nový steh do staré osnovy dějin.
Dr. Steingass, citováno ve Slovníku islámu, str. 528

Touto prací se pokouším zdokonalit poznatky mých předchůdců a vypracovat něco, co by se dalo považovat alespoň za slabou ozvěnu průzračného stylu arabského Koránu, pečlivě jsem studoval složité a bohaté rytmy, které vedle samotného obsahu vytvářejí nepopíratelný nárok Koránu řadit se mezi největší literární díla lidstva. Tento charakteristický rys - "ona nenapodobitelná symfonie", jak věřící Pickthall popsal Svatou knihu, "samotné zvuky, které nutí lidi k slzám a přivádějí je do extáze" - dosavadní překladatelé téměř zcela ignorovali. Nepřekvapuje tedy, že to, co napsali oni, zní ploše a nevýrazně ve srovnání se skvěle zdobným originálem.
Arthur J. Arberry, Interpretace Koránu (The Koran Interpreted), Londýn: Oxford University Press, 1965, str. X

Jeho (Koránu) naprosto objektivní zkoumání ve světle moderních poznatků nás vede k uznání souhlasu mezi vědou a Koránem, což bylo řečeno už při několika příležitostech. Musíme uznat, že je nemyslitelné, aby člověk Mohamedovy doby mohl být autorem takových výroků, vezmeme-li do úvahy úroveň poznání jeho doby. Takové úvahy jsou částí toho, co dodává koránskému zjevení zcela zvláštní místo, a co nutí nestranného vědce k závěru, že není schopen poskytnout vysvětlení, které spočívá pouze na materialistickém základě.
Maurice Bucaille, Korán a moderní věda, (The Our´an and Modern Science), 1981, str. 18.
 

Zdroj: www.islamweb.cz

 

Kontakt