Corpus hermeticum a další hermetické spisy
Asklépios
Celistvý řecký originál dialogu Asclépios se nedochoval. Zdá se, že na něho odkazuje a navazuje CH IX. Na druhou stranu je však Asklépios považován za pozdní hermetikum. Na začátku 4. stol. n. l. jej cituje Lactantius v Divinae institutiones a později Jan Lydos (De mensibus), Kyrillos Alexandrijský (Contra Julianum), Pseudo-Anthimus (Ad Theodorum) a Stobaios (Anthologia). Množství citací u antických autorů a skutečnost, že byl záhy přeložen do latiny, svědčí o jeho veliké popularitě.
V celistvosti se dochovala ta latinská verze, kterou cituje Augustin v De civitate Dei. Tento překlad svědčí o tom, že mnoho popularity bývá na škodu, neboť je z něho znát, že překladatelem byl člověk nejen hermetického kontextu neznalý, což se nejvýrazněji projevuje v terminologických nepřesnostech hrubého zrna. Za všechny případy uveďme, že „nús" je často přeložen jako „sensus" (Miroslav Zvelebil: Augustinova recepce pojednání Asclepius). Při obrovské Augustinově autoritě po celý středověk to byla recepce nepříliš šťastná.
Stobaiovská hermetika
Vedle souboru Corpus Hermeticum a překladu Asklépia se dochovala rozsáhlá hermetická excerpta v Anthologii Jana Stobaia (kolem roku 500 AD). Snad až 40 ukázek z hermetik poskytuje daleko širší vzorek této literatury než Corpus. Nejrozsáhlejší z nich je spis Koré Kosmú (Panenka Kosmu, Zřítelnice světa), v němž vedle dalšího excerpta, Poučení Isidy Hórovi, dochází také k reinterpretaci tradičních egyptských náboženských motivů, podobně jako to vidíme v Asklépiovi. Řecká reinterpretace egyptského náboženského motivu je ve středoplatónském kulturním prostředí obvyklá, viz např. Plútarchův spis O Isidě a Osiridovi.
Hermetické spisy v 6. kodexu z Nag Hammádí
Soubor převážně křesťanských - leč necírkevních - koptských gnóstických kodexů, které byly nalezeny v poválečné době, obsahuje koptské překlady řady děl, jejichž řecký originál se nezachoval buď vůbec nebo jenom zlomkovitě. Vedle významných gnóstických spisů a dokonce kousku Platónovy Ústavy tam potkáváme např. koptský překlad části Asklépia, ale i jinak neznámý hermetický spis „O osmičce a devítce", příbuzný snad CH XIII. Bizarní výklady cesty duše přes 7 planetárních sfér a osmou sféru stálic známe jinak z gnóstického i novopýthaorejského prostředí. I některé další texty tohoto kodexu patří mezi kandidáty na součást hermetické tradice.
Dotyčný kodex z Nag Hammádí možná shrnuje díla, která byla tamními křesťanskými gnóstiky (v Chénoboskiu) považována za nějak hermetická. Problém je ovšem v tom, že koptská překladatelská činnost je součást jakéhosi „novoegyptského národního obrození" v závěru antiky - a je nesena spíše enthusiasmem než jazykovou nebo dokonce věcnou znalostí. Prý je to názorně vidět na tom, jak Platónovi přeorali ten kousek Ústavy. Nejsem ale v té věci kompetentní, anžto koptsky (poslední stádium lidové egyptštiny) neumím ani dost málo.
Smaragdová Deska
Tento nápis patří do říše ainigmatické: Velmi důležitý text, egyptské i novoplatónské paralely, datace a místo naprosto podivné a různé, dokonce nejasná věcnost. Tady je asi nejvíc na místě rozlišování mezi významem obsahu a popisem textové zachovanosti a okolností vzniku zápisu i jeho nálezu. Z jednoho nelze usuzovat na druhé a ani naopak.
Nejprve minimální rozsah
- to jest 14 tradičních textů Corpus hermeticum v řazení edice G. Parthey; analogicky v edici Nock, Festugiere, Vol. I - II:
(pořadí, originální řecký, latinský a pracovní český titul):
CH I - Poimandrés - Poemander - Pastýř mužů
CH II - Pros Asklépion logos katholikos - Ad Asclepium sermo universalis - (Hermova) všeobecná řeč k Asklépiovi
CH III - Logos hieros - Sermo sacer - Posvátná řeč (Herma Trismegista)
CH IV - Pros ton heautú hyion Tat logos ho kratér é monas - Ad filiul suum Tat sermo crater vel monas - Pohár, neboli Jednota (Řeč Herma Trismegista ke svému synovi Tatovi)
CH V - Pros ton heautů hyion Tat, hoti afanés ho theos fanerótatos estin - Ad filium suum Tat, quod immanifestus deus manfestantissimus sit - Nezjevný bůh je nejzvnější
CH VI - Hoti en monó tó theó to agathon estin, allachoti de údamú - Quod in solo deo bonum sit, alibi autem numsquam - Dobro je v samotném bohu a jinde není
CH VII - Hoti megiston kakon en tois anthrópois hé peri tú theú agnósia - Quod maximum malum in hominibus dei sit ignoratio * Největší zlo v lidech je neznámost boha
CH VIII - Hoti úden tón ontón apolytai, alla tas metabolas apoleias kai thanatús planómenoi legúsin hoi anthrópoi - Quod nullum entium pereat, sed mutationes decepti homines abolitiones et interitus dicant - O tom, že nic ze jsoucích věcí nepomíjí, ale zbloudilí lidé říkají šálivým proměnám smrt
CH IX - Peri noéseós kai aisthéseós, kai hoti en monó tó theó to kallon kai to agathon estin, allachoti de údamú - De intellectu et sensu, et quod in solo deo pulchrum ac bonum, alibi vero numsquam - O poznání a vnímání - a o tom, že Krása a Dobro jsou jedině v Bohu a nikde jinde
CH X - Kleis, pros ton hyion autú Tat - Clavis, ad filium suum Tat - Hermův Klíč
CH XI - Nús pros Hermén - Mens ad Hermem - Mysl k Hermovi
CH XII - Peri nú koinú pros Tat - De mente communi ad filium Tat - O společné mysli
CH XIII - Pros ton hyion Tat en orei logos apokryfos peri palingenesias kai sigés epangelias - Ad filium Tat in monte sermo reconditus de regeneratione et silentii professione - Tajná řeč Herma Trismegista na hoře k synu Tatovi: O znovuzrození a slibu mlčení
Součástí je: Hymnódia krypté, Cantio arcana, Skrytá píseň
CH XIV - Asklépió eu fronein - Asclepio recte sapere - Asklépiovi - Zdárné smýšlení
Další tradiční součásti Corpus hermeticum, mimo Partheyovu edici, podle Nock, Festugiére, Vol. II:
CH XVI - Horoi Asklépiú pros Ammóna basilea - Aesculapii definitiones ad Ammonem regem - Asklépiovy definice pro krále Ammóna
CH XVII krátký „dialog" s králem (bez titulu)
CH XVIII - Peri tés hypo tú pathús tú sómatos empodizomenés psychés - O duši upoutané vášní těla
Nebront (Moudrost) nebo Hrom - odjinud neznámý gnóstický text s nejasným názvem, spíš jenom okrajový kandidát na souvislost s hermetismem
NHC VI/6
O osmičce a devítce - odjinud neznámý hermetický dialog, blízký CH XIII
NHC VI/7:63.33-65.7
Děkovná modlitba - část dialogu Asklépios, známá v řeckém orig. (Pap. Mimaut, col. XVIII,591-611, Paris, Louvre 2391), odpovídá latinskému překladu: Asclepius 41
NHC VI/8
část dialogu Asklépios - odpovídá latinskému překladu: Asclepius 21-29