Jednání bódhisattvy

18.04.2014 00:00

 

Učení, které předal 17. Gjalwa Karmapa Thaje Dordže 3.2.2000 v Mnichově

Toto učení je založeno na textu “Jednání bódhisattvy” mistra Ngulčhu Thogme Zangpa, který byl sám realizovaným bódhisattvou. Ve své kompletní podobě jej tvoří 37 veršů, ze kterých chci představit a komentovat jenom některé, protože máme k dispozici jen málo času. Pokusím se však jasně ukázat způsob, jakým jedná bódhisattva a jenž by měl následovat každý, kdo praktikuje dharmu.
Pro některé lidi je možná těžké porozumět, co znamená “dharma”, je to ale vlastně úplně jednoduché. Dharma jsou Buddhovy nauky, jednoduše to, co Buddha učil. Skládá se z různých metod a cest praxe, které vedou k rozpoznání podstaty vlastní mysli. Když pochopíme podstatu mysli, rozpustí se zmatenost, neporozumění a odpadne veškeré utrpení. Tím je dosaženo osvícení.
Každý praktikující potřebuje odlišné metody praxe. Z tohoto důvodu učil Buddha nejrůznější praktiky, aby bylo možné jít buddhistickou stezkou. Učení dnešního večera jsou částí Buddhova učení a otevírají jednu takovou cestu.

1. verš:
Poté, co jsme dosáhli lidského zrození
s jeho svobodami a možnostmi,
kterého je tak těžké dosáhnout a které je tak plné síly,
Bez ustání se snažme, dnem i nocí,
Vysvobodit sebe sama i druhé
Z oceánu samsáry.
Naslouchat, přemýšlet a meditovat,
To je praxí bódhisattvy.

 

První bod se týká drahocenné lidské existence. Není to tak jednoduché narodit se jako člověk. Pokud se to podaří, je důležité tento potenciál neztratit a místo toho život efektivně využít k praxi a rozvoji. To činí lidský život drahocenným.
Narodit se jako člověk, s podmínkami, které umožňují učinit život cenným, je ve skutečnosti docela obtížné. Nestane se to jen tak náhodou, nýbrž je to výsledkem mnoha dobrých podmínek – pozitivních činů, správného způsobu života a dřívějších přání. Dobrou analogií jak naši situaci člověka popsat je přirovnat naše tělo k lodi a svět k oceánu. Chceme tento oceán přeplout tím, že náš život využíváme nejlepším možným způsobem. To děláme tak, že se seznamujeme s učením, přemýšlíme o něm a na základě jeho pochopení meditujeme. Když takto postupujeme, stane se náš život plodným a smysluplným.

4. verš:
V okamžiku smrti opouští vědomí tělo,
Které navštívilo,
Tak jako host,
Který opouští hotel;
Za námi zůstávají milovaní lidé,
Kterým jsme byli dlouho nablízku
A s námahou nastřádaný blahobyt.
Přestat se zabývat tímto životem
Je praxí bódhisattvy.

 

Ve čtvrtém verši jde o zbavení se lpění jako přípravu na smrt. My všichni musíme opustit své tělo.
Cestou jak se zbavit lpění je lépe porozumět pomíjivosti. Ve skutečnosti je vše pomíjivé, nic nezůstane – ani přátelé, ani majetek. Všechno jednoho dne zase zmizí. Být si vědom této skutečnosti a rozumět, že vše má tuto pomíjivou podstatu, nás bude inspirovat k využití našeho života smysluplným způsobem. Neměli bychom tuto šanci promarnit. Místo toho bychom měli náš život učinit smysluplným a zabývat se důležitými úkoly, především s ohledem na praxi.
Když opustíme naše ulpívání, pochopíme také snu podobnou podstatu všech věcí. Přirozeně lpíme na věcech, jako by byly skutečné; považujeme je za pevné a stálé. Když začneme rozumět pomíjivosti, uvidíme, že věci nejsou tak trvalé a pevné, nýbrž že jsou spíše jako sen. Když se naše pochopení prohloubí, konečně pochopíme podstatu věcí a z tohoto snu – kde je zažívána “realita” a “utrpení” – se probudíme. Když se probudíme z tohoto snu, jsme osvícení. Vědomí pomíjivosti tento proces urychluje.

 

10. verš:
Jaký je smysl osobního štěstí,
Když všechny (naše) dřívější matky,
Které k nám byly tak laskavé,
Od času bez počátku trpí?
Abychom osvobodili nespočetné bytosti,
Je rozvoj osvícené mysli (bódhičitty)
Praxí bódhisattvy.


V tomto verši jde o rozvíjení přání pomoci všem bytostem z utrpení k osvícení. To je základní praxí bódhisattvy. Za tímto přáním – pomoci všem bytostem k osvícení – stojí pochopení, že máme všichni společně přímé spojení. Svět existuje od času bez počátku. To znamená, že jsme žili bezpočet životů a jsme všichni nějakým způsobem navzájem propojeni.
Metodou jak rozvíjet opravdové přání pomoci všem bytostem je myslet na někoho, kdo je vám v tomto životě velmi blízký a komu jste velmi vděční – ať už jsou to rodiče nebo přátelé. Je přirozené si přát, aby byly tyto osoby šťastné, zproštěné utrpení a aby dosáhly osvícení. Pohledem bódhisattvy je jenom toto přání rozšířit tak, aby zahrnovalo všechny bytosti. Tak rozvíjíme osvícenou mysl (bódhičittu), přání, aby všechny bytosti dosáhly osvícení.

20. verš:
Když zůstává vnitřní nepřítel, vlastní hněv,
Bez kontroly,
Objevuje se snaha
Ještě více potlačovat vnější nepřátele.
Proto je krocení proudu vlastní mysli
Silami milující dobroty a soucitu
Praxí bódhisattvy.


Bódhisattva musí svou vlastní mysl ovládnout. Tímto způsobem uklidní všechny vnější rušivé vlivy. Pořád si myslíme, že máme vnější “nepřátele”, ale to není pravda. Tito “nepřátelé” jsou iluze, které vytváří naše vlastní mysl. Nejlepším způsobem jak tohoto “nepřítele” odstranit je odstranit hněv, který je naším “opravdovým nepřítelem”. Když je odstraněn vnitřní nepřítel – hněv, rozpustí se také vnější nepřátelé. Nejlepší cestou jak rozpustit mylné představy o nepřátelích jako o něčem vnějším je rozvíjet lásku a soucit ke všem bytostem. Bódhisattvové mají díky kontrole nad svou myslí schopnost dělat z nepřátel přátele. Všechno, co vaše mysl stvořila, lze kontrolou mysli zastavit nebo zablokovat.

 

31. verš:
Pokud nezkoumáme vlastní zmatenost,
Můžeme se stát šarlatánem v přestrojení
Za praktikujícího dharmu,
Z tohoto důvodu je
Neustále pozorovat svou vlastní zmatenost
A pak se jí vzdát
Praxí bódhisattvy.

 

Často děláme chybu, že vidíme vnější nepřátele a ignorujeme naše vlastní chyby. To vede ke zmatenosti a chybné praxi. Musíme proto vlastní mysl neustále prověřovat, a když je to potřeba, použít metody k nápravě. Tato rada se skutečně týká všech situací a je neobyčejně důležitá pro všední den. Snadno vidíme chyby druhých, i když jsou jen malé, a máme velké problémy přiznat vlastní chyby, i když i když jsou velké.
To musíme změnit, abychom vytvořili nové a lepší návyky. Pokud tyto tendence nezměníme a budeme pokračovat v praxi dharmy, mohla by se naše praxe stát chybnou. Nejlepší cestou jak změnit návyky je přítomnost mysli a uvědomování si vlastní mysli. Větší přítomností mysli a tím, že si ji uvědomujeme můžeme odstranit mnohé překážky, dříve než na ně narazíme. Pomáhá to rozpoznat vlastní chyby a napravit je. V buddhismu je důležité, nejen rozpoznat dřívější chyby a inteligentně jich litovat, nýbrž především se soustředit na přijetí takových opatření, abychom chyby neopakovali. Přítomnost mysli a to, že si ji uvědomujeme přináší konstruktivní výsledky správné stezky a správného počínání.

 

36. verš:
Krátce:
Cokoliv děláš, kdekoliv jsi,
Pozoruj stav své mysli,
Neustálá pozornost,
Vědomá přítomnost,
To je praxí bódhisattvy.

 

Když rozvineme přítomnost mysli, můžeme se zbavit našich dřívějších chyb a iluzí a být schopnější přinášet užitek ostatním.
Přítomnost mysli je základem, protože je prostředkem k odstranění zatemnění. Bódhisattvova stálá přítomnost je velkým užitkem pro ostatní. Ti, kteří mají tuto přítomnost v dharmě i při světových činnostech, mohou očividně mnohým pomoci. Jsou to příjemnější a schopnější bytosti. Pokud přemůžeme vlastní zmatenost, přinese to jednoduše velký užitek všem.

To bylo jen krátké objasnění, skrze které jsme vytvořili dobré spojení mezi žákem a učitelem. Doufám, že vám přineslo trochu inspirace pro vaši buddhistickou praxi. Také si přeji, abych vám v budoucnosti mohl dát jasnější a hlubší objasnění.

 

Gjalwa Karmapa hovořil střídavě tibetsky a anglicky.
Překlad z tibetštiny do angličtiny: Hannah Nydahlová, do němčiny: Detlev Göbel, do češtiny: Jan Matuška.
z: Buddhismus heute č. 30, 11. ročník (květen 2000)

 

Kontakt