Jidamy - zdroj dosažení

08.09.2012 07:57

Džamgön Kongthul rinpočhe

 

Metody Diamantové cesty (skt. vadžrajána) směřují zejména k tomu, aby jevy, které obvykle vnímáme jako nečisté, přenesly na čistou úroveň. Hlavním bodem této transformace je pochopení, že se jevy, tak jak je prožíváme, objevují jen na relativní úrovni. Na absolutní úrovni nemají žádnou skutečnou existenci. Není to nic jiného než sen nebo iluze. Pochopení opravdové podstaty jevů se samo o sobě stává prožitkem jejich čistoty.

Nikdo nedokáže nečisté prožívání transformovat na čisté pouhým odříkáváním mantry proto, aby změnil jevy. Nejde to ani s pomocí nějaké látky, která by měla takové schopnosti nebo skrze obětování nějakým bohům, kteří na oplátku pomohou nám. To všechno nemá nic společného s tím, jak k tomu dochází při praktikování Diamantové cesty. Jde tu jen o jedinou věc a tou je rozvíjení pochopení, že svět jevů sám o sobě nepřináší zmatek, ale že zmatek se objevuje díky našemu lpění na věcech. Abychom prožili čistotu všech věcí, stačí nám pochopit, že na relativní úrovni se věci objevují díky různým podmínkám a díky různým na nich závislým událostem, ale na absolutní úrovni ve skutečnosti neexistují. Tyto dva aspekty jsou od sebe neoddělitelné.

Co znamenají pojmy nečisté a čisté jevy? Slovo nečisté poukazuje na naši víru, že věci jsou skutečné a existují nezávisle jedna na druhé. Víra, že věci skutečně existují, je extrémní názor. Není správný, protože opravdovou podstatou všech věcí je prázdnota. Jestliže chceme pochopit prázdnotu všech jevů, nemůžeme prostě uvěřit všemu, co nám kdo řekne. Pochopení opravdové přirozenosti věcí je ve skutečnosti velmi obtížné, pokud o tom jenom mluvíme a posloucháme.

Zmatek se neobjevuje kvůli tomu, že se objevuje více jevů, ale kvůli našemu vztahu k věcem a kvůli ulpívání na nich, jako by byly skutečné. Protože jsou věci samy o sobě prázdné, nevztahuje se na ně vznikání a zanikání. To, že se objevují, je aspekt neomezeného sebeprojevování se. Různé metody Diamantové cesty používáme proto, abychom to pochopili.

K praxi Diamantové cesty potřebujeme pohled, že věci se objevují jen na relativní úrovni, ale ve skutečnosti nemají žádnou opravdovou existenci. Přesto však věříme, že věci jsou skutečné. Jsou to dvě různé perspektivy a jde jen o to spojit je tak, aby se neustále vzájemně nevylučovaly. Různé metody Diamantové cesty, jako například meditace na buddhovské aspekty (tib. jidam, doslova: svazek s myslí) nebo mantry se používají proto, aby tento zdánlivý rozpor zrušily.

Mezi Třemi kořeny Diamantové cesty (lama, jidam a ochránce) je tím nejdůležitějším lama. Jidam a ochránce jsou manifestacemi lamy. Lamova mysl je dharmakájou, prázdnotou prostoru. Z ní se objevují jidamy jako vyjádření soucitu a jasnosti, jež jsou od mysli neoddělitelné. Nemají tedy ten druh skutečné existence, jaký bývá připisován světovým bohům.

Jidamy se objevují v takovém množství forem, jež jsou například mírné a hrozivé, z toho důvodu, že žáci mají rozdílné přístupy, postoje a touhy. V souladu s těmito různými přáními se objevují různé formy jidamů jako výraz lamova soucitu. V tolika formách se jidamy objevují také proto, aby bylo zřejmé, že je pročištěno celé spektrum našeho lpění na nečistých jevech.

V současné době máme dualistické vnímání a stále uvažujeme v dualistických kategoriích. Proto se nedokážeme propojit se základním jidamem a potřebujeme něco, co ho reprezentuje. Spousta forem jidamů, jak je známe z obrazů, je jen symbolem pro základní jidam. Meditace na buddhovský aspekt se skládá ze dvou fází. Je to takzvaná fáze budování (tib. kjerim) a fáze dovršení (tib. dzogrim). Jejich význam je následující:

Všechny jevy vznikají ve vzájemné závislosti. Něco v určitém čase vznikne, chvíli setrvá, a potom zmizí. Uvedené dvě fáze meditace se používají k tomu, aby symbolizovaly, že princip objevování se a mizení je přenesen na čistou úroveň. Objevení se aspektu symbolizuje, že je pročištěno lpění na objevování se ve společně prožívaném světě. Fáze rozvoje má několik částí: nejprve zpřítomníme sami sebe jako jidam, potom zpřítomníme jidam v prostoru před sebou, provádíme darování a přání atd.

Důvodem k tomu, že nejprve zpřítomňujeme sami sebe jako jidam, je to, že se všichni pokládáme za velmi důležité. Jestliže nám nyní někdo řekne, že ve skutečnosti neexistujeme, budeme mít problémy to pochopit a akceptovat. Ve fázi rozvoje k tomu přistupujeme tak, že nemyslíme na to, zda existujeme či ne. O tuto otázku se nestaráme a prostě zpřítomňujeme sami sebe jako jidam. Pokud zpřítomňujeme sami sebe ve formě jidamu a zároveň si uvědomujeme, že jidam je výrazem naprosté čistoty, lpění na našem se přirozeně rozplyne.

Podobně funguje i vizualizace jidamu v prostoru před námi. V současné době jsme připoutáni ke všem objektům, které vnímáme. Ve fázi rozvoje si celý vnější svět představujeme jako palác jidamu. Jidam je uprostřed paláce a všechny bytosti se objevují ve formě tohoto jidamu. Díky vizualizaci nečistých jevů v jejich čisté formě na nich přestáváme lpět.

Proto je důležité, abychom pochopili, že všechny prvky fáze rozvoje mají symbolický význam. Pokud to nechápeme a například si myslíme, že jidam skutečně existuje, jsme při meditaci zmatení a naše iluze se ještě zesiluje. Pokud někdo používá různé fáze rozvoje a dovršení během praxe na jidam, potřebuje vědět, jaký je význam jejich různých forem. Proč například zpřítomňujeme šestnáct rukou, čtyři nohy atd., proč by nestačily dvě? Víra, že jidam musíme zpřítomňovat právě jen určitým způsobem kvůli tomu, že tak vypadá, je špatným pochopením. Víra ve skutečnou existenci jidamu je trošku směšná a zejména hodně matoucí. Místo toho bychom měli pochopit, že tu je něco, co je očištěno a nějaká metoda očisty. Zpřítomňování jidamu se čtyřmi pažemi je příkladem symbolu pro očistu našeho obvyklého přístupu k prožívání věcí v takzvaných čtyřech kategoriích. Například čtyř živlů a všeho, o čem si myslíme, že se objevuje ve čtyřech kategoriích. Tři oči u jidamu symbolizují překročení uvažování ve třech kategoriích, například ve třech časech. Stejný význam mají i všechny ostatní detaily jidamu, všechny slouží k očištění našeho společného ulpívání na světě prožitků.

Pokud to nechápeme, končíme v meditaci plné nesprávných představ. Buď vidíme věci jako skutečně existující nebo jako by neexistovaly vůbec. Tak scházíme na zcela špatnou stezku, která nemá s Diamantovou cestou ani s buddhismem nic společného. Pokud věříme, že jidamy skutečně existují a nechápeme je jako symboly očištění našich utkvělých představ o světě, který prožíváme, naše představy se dále posilují. Následkem toho bude, že iluze, kterou již máme, se ještě posílí, což může vést k prožívání strachu při meditaci nebo se objeví myšlenky, s nimiž si nedokážeme poradit. Proto je tak důležité, abychom při meditační praxi udržovali správný pohled. To platí zejména u Diamantové cesty.

Jak správný pohled vypadá? Je to pochopení, že relativní objevování se věcí a jejich absolutní skutečnost tvoří jednotu, že od sebe nejsou odděleny a nejsou v rozporu. Fáze rozvoje jidamu koresponduje s relativní pravdou, se způsobem, jak se věci objevují. Fáze dovršení odpovídá tomu, že na nejvyšší úrovni věci ve skutečnosti neexistují. Současně je třeba chápat, že obě dohromady tvoří jednotu.

Fáze dovršení se používá k tomu, abychom neupadli do extrémního pohledu, kdy bychom věřili, že věci skutečně existují. Fáze rozvoje předchází extrémnímu pohledu, že věci neexistují vůbec, že je jen prázdnota. Pochopení toho, že obě tvoří jednotu, vede k chápání všeho jako jednoty radosti a prázdna. Pokud meditujeme takto, můžeme při praxi na jidamy dosáhnout relativních i konečných dosažení. Proto se jidamům říká kořeny dosažení. Ochránci, kořeny aktivity, mohou být nahlíženi jako rozmanitá vyjádření jidamů, jež jsou zase projevením se dharmadhátu mysli lamy. Vzhledem k tomu, jak hluboká je Diamantová cesta, je úkolem ochránců chránit nás před konfliktními okolnostmi a překážkami, které se na cestě mohou objevit. Spoléháme se, že ochránci tyto překážky odstraní a zklidní. Jidamy a ochránci jsou v Diamantové cestě velmi důležití. Nejdůležitější je však lama, kořen požehnání. Je to proto, že jen díky němu může požehnání a inspirace vstoupit do proudu naší mysli.

Prvky, se kterými v Diamantové cestě pracujeme, mají hluboký význam. Tělo jidamu je jednotou prázdna a objevování. Mantra je jednotou zvuku a prázdna a mysl je jednotou vědomí a prázdna. Jestliže někdo tyto prvky používá ve vlastní praxi a neustále si udržuje toto vědomí, může v sobě nechat vyrůst i hrdost jidamu. Ale k tomu, aby to udělal, musí chápat skutečný význam těchto věcí. Není to prostá vizualizace sebe sama jako jidamu. Tohoto pochopení totiž nedosáhneme díky intenzivnější vizualizaci.

Praktikující musí pochopit tři věci. Pohledem se rozumí to, že oba druhy skutečnosti tvoří nedělitelnou jednotu. Pro cestu je důležité pochopení, že jednotou jsou i metoda a moudrost. Co se týče plodů, platí to, že dvě káji, kterých se snažíme dosáhnout, tvoří jednotu. Pochopení těchto tří věcí je důležité, zejména když praktikujeme mahámudru nebo maháatti. Jinak nedokážeme dosáhnou plodů této praxe.

A co platí o takzvaném absolutním jidamu? Například Milující oči (tib. Čänräzig, skt. Avalókitéšvara) se objevuje ve velice typické formě se čtyřma rukama atd. Přesto to však není absolutní aspekt tohoto jidamu, je to pouze způsob, jakým se projevuje. Absolutním jidamem je vědomí, že projev Milujících očí je soucitem všech buddhů. Forma Diamantové svině (tib. Dordže Phagmo, skt. Vadžraváráhí) je formou symbolickou. Absolutní formou Dordže Phagmo je to, že prostor jevů je nejvyšší transcendentální moudrostí, matkou všech buddhů, která dává zrození všem buddhům. Je páramitou moudrosti.

 

překlad: Pavel Švéda

 

Kontakt