Katoličtí mučedníci doby husitské
Mnozí se svými znalostmi končí u informací o upálení mistra Jana Husa 6. července 1415 v Kostnici. Vše vypadá v podání dějin, mnohdy ještě i dnes učených jen podle zpracování Františka Palackého tak, jakoby následná doba husitská byla tím nejslavnějším obdobím v dějinách naší země.
Ve skutečnosti doba husitská přinesla mnoho nespravedlnosti, a dokonce i mučedníků z řad katolíků. Nedá se říct, že by katolíci byli vždy bez viny. I oni měli svůj podíl na vyprovokování a někdy i udržení nepokojů. Je však spravedlivé zmínit ty, kteří pro svou věrnost katolické víře položili život.
Době husitské předcházelo poměrně velké napětí a utiskování církve. Například o řadu let dříve je známý vyostřený spor mezi arcibiskupem Janem z Jenštejna a králem Václavem IV., díky kterému máme mučedníka sv. Jana Nepomuckého. Podobné napětí bylo však i na Moravě. Olomoucké biskupství a kapitula se postavily proti markrabímu Prokopovi, z toho vzešlo vypalování a mučení kněží.
Na straně katolické je v té době patrno, že se stupňuje katolické odhodlání až přímo do mučednické nálady. Boj, který pak následoval, měl povahu boje za svobodu církve a po příchodu Viklefovy nauky šlo i o boj za čistotu a pravost víry. V tomto boji se angažovali hlavně kartuziáni z Dolan a z Prahy, dominikáni, augustiniáni a minorité. Poctiví kněží se nedali v boji za věrnost církvi zviklat. Byli však poměrně tvrdě utiskováni - ze strany Jana Husa, tak i krále Václava IV.. Můžeme například zmínit, že kněží z Klatovska poslali prostřednictvím svého děkana stížnost papeži Janu XXIII. na nespravedlnost, která se zde děje vůči církvi. Tato jejich stížnost byla řešena dokonce kostnickým koncilem. Na sněmu v Kostnici pak největší potíže působily Janu Husovi spisy Páleče a převora dolanského Štěpána. Husovi zde jako protivníci zatápěli augustiniáni, cisterciáci a dominikáni. A Hus byl upálen...
Jeho přívrženec Jakoubek ze Stříbra píše a slibuje krvavou pomstu všem, kdo měli účast na výsledku procesu. Zde je také odpověď, kde byly priority husitů v jejich ničení, a vlastně i pomstě. Nejprve se husité zaměřili na dolanské kartuziány. Ti se schovali v Olomouci, a tak byli napadeni pražští kartuziáni. Husité se pomstili. Vždy to bylo podle podobného scénáře. Nabádali mnichy, aby se k ním přidali. Když to odmítli, byli mučeni a často páleni. Časté použití ohně nám může připomínat, že své aktivity mohli husité brát jako odvetu za upálení Jana Husa.
Je obdivuhodné, jak mnozí věrní katolíci, zvláště kněží a řeholníci, raději obětovali život, než aby se zřekli své víry. I když mnohé výpady a oběti husitů nám dnes nejsou přesně do detailu známy, to, co víme, postačuje. Kromě ztráty na životech přineslo jejich počínání i velké ztráty kulturní, vždyť zničili mnoho knihoven, klášterů, kostelů, a toho, co by v současné době mohlo být považováno za cenné památky.
Na různých místech zůstala úcta ke katolickým mučedníkům živá po staletí, jinde se nyní už jen matně tuší, že se tam udály krvavé střety husitů s katolíky, a že to stálo životy těch, kdo se k husitům nepřidali.
Na těchto místech je dobře se pozastavit, a třeba se i pomodlit některý z kajících žalmů, vždyť i po letech je třeba konat pokání za nespravedlnosti.
Jistě mezi umučenými byli i ti, kteří jsou dnes v nebi. Přestože žádný z nich doposud nebyl kanonizován, je možné na ně pamatovat jako na přímluvce.
Husité pustošili a zabíjeli na mnoha místech, mnohde se svědectví a písemné doklady nedochovaly, ale můžeme nabídnout alespoň stručný výčet některých jejich obětí.