Nejniternější podstata

08.06.2014 09:11

Jigme Lingpa (1730 - 1798): Učení o probuzeném stavu

 

Toto je lví řev, který překonává divoký zmatek a nepochopení meditátorů, kteří odvrhli materialistické touhy, aby meditovali o nejniternější esenci.

Mahá ati [dzogčen], která leží mimo veškeré koncepty a překračuje chtivost i opouštění, je jádrem transcendentálního vhledu. Je to neměnný stav ne‑meditace, ve kterém je pozornost, ne však ulpívání. S naprostou oddaností mu vzdávám hold.

 

Předkládám jádro tantrického učení mahá ati,

Nejniternějšího srdce Padmakárova učení,

Životní síly dakiní.

Toto je nejvyšší učení všech devíti ján.

Může jej předat guru linie,

Nikoliv samotná slova.

Nicméně píši toto,

Ve prospěch meditátorů,

Oddaných nejvyššímu učení.

Toto učení je z pokladnice dharmadhátu

A není vytvořeno z touhy

Po teoriích a filosofických abstrakcích.

 

Nejprve musí žák najít dokonalého gurua, se kterým má karmické spojení. Učitel musí být držitelem linie a žák musí mít pevnou oddanost a víru, aby učení mohlo být předáno.

Mahá ati je dětsky prosté. Je takové, jaké je. Nelze jej ukázat analogií a nic jej nemůže zastínit. Je bez omezení a překračuje všechny krajnosti. Je jasnou takovostí, která nemění barvu ani tvar. Ve sjednocení s tímto stavem, odpadá žádostivost po meditaci, uvolňuje se řetěz meditace a filosofie, rodí se víra, odpadá myšlení a názory. Nic už nelze získat z „dobrých" myšlenek a nic nelze utrpět „špatnými" myšlenkami. Neutrální myšlenky nemohou klamat. Člověk je sjednocen s transcendentálním vhledem a s nespoutaným prostorem a objeví se znamení pokroku na cestě. Nepovstávají už žádné otázky ani divoký zmatek a nepochopení.

Ačkoliv je toto učení nejvyšší z ján, dělí se meditátoři na nejchápavější, méně chápavé a nechápavé. Těch nejchápavějších je málo a takový žák někdy nepotká učitele. Nevzejde z toho nic, než jen mylné představy o mahá ati.

Méně chápaví začínají studiem teorie a postupně se dopracují k pravému poznání. Mnoho lidí dnes zaměňuje teorii za meditaci. Jejich meditace může být jasná, bez myšlenek, uvolňující a příjemná. Je to ale jenom přechodná blaženost. Myslí si, že je to meditace a že ji nikdo nezná lépe než oni. Myslí si, že dosáhli pochopení a jsou na sebe pyšní. Bez dokonalého učitele je ale jejich zkušenost jen teoretická a mahá ati říká: „Teorie je jako záplata, jednoho dne odpadne."

Snaha rozlišovat „dobré" a „špatné" myšlenky je jako oddělovat vodu od mléka. V životě je snadné přijmout špatné zkušenosti, mnohem těžší je ale vidět ty dobré jako součást cesty. I ti, kteří vyhlašují, že dosáhli nejvyššího stupně realizace, neopustili zájem o svět a slávu. Vábí je Dévaputra (personifikace síly, která nás poutá ke smyslovým objektům). Znamená to, že nedosáhli sebe‑osvobození šesti smyslů. Pro takové je sláva úžasnou a lákavou. Jako kdyby říkali, že havran je bílý. Ti ale, zcela oddaní praxi dharmy bez zájmu o věhlas a světskou slávu, neměli by být uspokojení na úkor dalšího vývoje meditace. Musí praktikovat guru jógu čtyřikrát za den, aby obdrželi požehnání gurua, sjednotili s ním svou mysl a otevřeli oko vhledu.

Když toho dosáhnou, neměli by to pomíjet a měli by se s neochvějnou vytrvalostí oddat praxi. Prožitek prázdnoty bude pak klidnější, nebo s větším jasem a vhledem. Také si mohou uvědomit rozptylující myšlenky a vyvinout větší rozlišovací pozornost. Někteří budou schopni využít myšlenky, nebo jejich absenci, jako meditaci. To by se ale mělo zrodit v mysli, která vidí to co se děje, jako obranu ega.

Mohou se objevit pokusy analyzovat prožitek. To je veliké nebezpečí. Je příliš brzy na to, vidět všechny myšlenky jako dharmakáju (tělo konečné pravdy). Nápravou je poznání takovosti, neměnné a neselhávající. Když je meditátor osvobozen od pout filosofické spekulace, vyvine ve své praxi pronikavou bdělou pozornost. Když bude analyzovat své prožitky z meditace a pomeditace, sejde s cesty a dopustí se mnoha omylů. Když nepochopí své omyly, nezíská nikdy volně plynoucí vhled takovosti, který je mimo veškeré představy. Bude mít jen nihilistický a konceptuální náhled prázdnoty, tak charakteristický pro nižší jány.

Omylem je také vidět prázdnotu jako přelud, jako kdyby to byla jen pouhá kombinace živoucích vjemů a prázdna. Takový je prožitek nižších manter, vyvolaný praxí Svabhava mantry. Když jsou rozptylující myšlenky uklidněny, je stejným omylem přehlížet jas mysli a vidět ji jen jako prázdnou. Prožitkem skutečného vhledu je uvědomění si současné přítomnosti klidu a aktivních myšlenek. Podle učení mahá ati se meditace skládá z vidění čehokoliv, co se v mysli vyskytne a ze současného setrvávání v klidu takovosti. Když tento stav trvá i po meditaci, je to „pomeditace".

Je omylem soustředit se jen na prázdnotu a potom, po meditaci, chápat všechno jen intelektuálně jako přelud. Prvotní vhled je stav neovlivněn podhoubím myšlenek. Je také omylem střežit mysl proti jejímu bloudění, nebo ji uvěznit asketickou praxí potlačování myšlenek.

Někteří mylně chápou „přítomnost," (takovost) jako to co se děje v jejich mysli právě teď, v tomto okamžiku. Správný význam je prvotní vhled.

Stav ne‑meditace se rodí v srdci, když už nerozlišujeme mezi meditací a ne‑meditací a nejsme v pokušení měnit, nebo prodlužovat stav meditace. Je v tom pronikavá radost bez pochybností. Je to ale jiné než smyslové potěšení, nebo pouhý šťastný pocit.

Když mluvím o jasu, je to stav bez těžkopádnosti a otupělosti. Tento jas je neoddělitelný od samotné energie a vyzařuje bez omezení. Je omylem zaměňovat jej za uvědomování si myšlenek, nebo barev a tvarů externích jevů.

Když odpadnou myšlenky, je meditátor zcela ponořen v prostoru ne‑myšlení. Nepřítomnost myšlenek neznamená bezvědomí, spánek, nebo odpojení smyslů, ale nedotčenost konflikty. Tři znamení meditace - jas, radost a nepřítomnost myšlenek - se mohou spontánně vyskytnout při meditaci, když je ale meditátor záměrně vytváří, zůstává v samsárickém cyklu.

Existují čtyři špatné náhledy prázdnoty. Je to představa, že prázdnota je pouhé prázdno bez neomezeného prostoru takovosti. Je omyl, hledat buddhovskou podstatu v něčem vnějším, bez chápání že takovost nezná cestu ani cíl. Je omylem pokoušet se léčit myšlenky bez chápání, že jsou přirozeně prázdné a že se můžeme osvobodit sami tak, jako se sám rozvíjí had. Je omylem držet se nihilistického náhledu, že není nic než jen prázdnota, žádná příčina a důsledek karmy, žádný meditátor ani meditace, nevnímat prázdnotu jako něco co je mimo naše představy.

Ti, kteří mají záblesky realizace, musí tato nebezpečí znát a důkladně je studovat. Je snadné teoretizovat a obratně hovořit o prázdnotě a přitom být neschopen zacházet s určitou situací. Text mahá ati říká: „Přechodná realizace je jako mlha, která se zcela jistě rozplyne."

Bez znalostí těchto nebezpečí, nezískají nikdy meditátoři žádný prospěch z retreatu, násilného omezování mysli, ani z vizualizace, manter, nebo hathajógy. Phagpa Dudpa sútra říká:

 

Bódhisattva, který nezná skutečný význam osamění,

I kdyby meditoval po mnoho let ve vzdáleném údolí plném jedovatých hadů,

Pět set mil od lidí,

Dosáhne jen samolibé pýchy.

 

Když je meditátor schopen využít jako cestu všeho, co se v jeho životě vyskytne, je jeho tělo retreatem. Nemusí počítat roky meditace a nemusí panikařit, když se vyskytnou „šokující" myšlenky. Jeho bdělá pozornost zůstává nedotčená, jako když stařec pozoruje dětskou hru. Text mahá ati říká: „Úplná realizace je jako neměnný prostor."

Jogín mahá ati může vypadat jako obyčejný člověk, jeho pozornost je ale zcela pohroužena v takovosti. Nepotřebuje žádné knihy, protože vidí všechny jevy a vše co existuje jako mandalu svého gurua. Neexistují pro něho spekulace o stupních na cestě. Jeho činy jsou spontánní a prospívají všem bytostem. Když opustí fyzické tělo, jeho vědomí je sjednoceno s dharmakájou, tak jak se smísí vzduch ve váze s okolním, když je váza rozbita.

 

 

Výňatek z knihy Čögyama Trungpy rinpoče: Mudra, otištěný v Shambhala Sun, září 2000

 

Kontakt