Pohled mahámudry: to nejdrahocennější, co máme

23.02.2014 12:00


Ole Nydahl

 

Málokdo je schopen delší dobu smysluplně meditovat a být jen zaměstnán podmíněným světem také nic nepřináší. Nejlepší je Buddhovo učení s běžným životem spojit, a my Kagjüpové k tomu máme velmi dobrou příležitost. Díky našemu blízkému svazku s lamou a obsáhlými učeními mahámudry se můžeme rozvíjet v každém životním okamžiku. Přitom jde méně o každodenní hodinová cvičení, než o naši královskou cestu. Na ní se za všech okolností chováme jako buddha, dokud se jím nestaneme.
Spojit tento pohled se všedním dnem není těžké a být buddhistou a nevyužít ho, by bylo jednoduše hloupé. Mimo každodenní meditaci na Karmapu můžeme lamu udržovat v srdci a nechat z něj zářit světlo ke všem bytostem a zároveň pozorovat mysl z úrovně mahámudry. Když si k tomu pak jednou týdně přečteme nějakou část z učení mahámudry od Tilopy, třetího Karmapy Rangdžunga Dordžeho nebo devátého Karmapy Wangčhuga Dordžeho, je to prvotřídní základ pro vědomější a stále svobodnější život.
Naše skupiny rostou jako společenství mahámudry díky sdíleným zkušenostem a tímto nastavením mysli se vyznačují. Je to to nedrahocennější, co máme, neboť náš přístup a hodnocení světa rozhoduje, jestli jsme chudí nebo bohatí. Bez postoje mahámudry často jen zestárneme, ale nezmoudříme.
Neklesněte proto nikdy na úroveň běžného konzumenta a nenechejte se stáhnout povrchními a pomíjivými úlety lidí. Držte se svého vhledu, vědomostí a požehnání, které každý nesete. Kdo z vás ještě neslyšel, že mysl je “prázdná, jasná a neomezená”? Žijte tím a spočívejte v prožitku, že naše podstata je nezničitelná, bohatá a cenná. Tento pohled mahámudry vás obdaří nadčasovým smyslem a radostí.
Neztrácejte odvahu, když nebudete mít nějaký čas žádný prožitek; na podvědomé úrovni se pořád něco děje. Nemyslete proto, že nemůžete meditovat, a nehledejte náhražku v pseudoduchovnu a pověrách. To by bylo málo smysluplné. Bavit se v podivných skupinách o pyramidách nebo horoskopech vede jen k dalšímu zmatku. I když mnoho z vás tady ve Schwarzenbergu je zaměstnáno prací s pěknými smyslovými dojmy; jenom vědomí, které všechno prožívá, zůstává. Přirozeně, že je důležité zařídit si hezčí a lepší život a upozornit lidi na možnosti smyslů. Ale přeměnit nepříjemné dojmy na příjemné nemůže být trvalý cíl. Jenom rozpoznání samotného prožívajícího nás osvobodí. Proto je meditace tak důležitá.
Já sám mám velmi málo času pro meditaci vsedě. Proto nechávám svou mysl na jednom místě, zatímco nohy smějí běhat okolo. To můžete také! Využívejte svůj čas co možná nejlépe tím, že budete neustále jednat bez úsilí z pohledu mahámudry a s lamou v srdci. Nechte svoje problémy sklouznout po olejovém filmu manter a vysílejte světlo ke všem bytostem. Například při řízení auta: všude vědomě sledujte světla, sílu a pohyb.
Samozřejmě je důležité meditovat v sedě tak často, jak je to možné. Když se toho však děje příliš mnoho, jednoduše dělejte, co je možné. Občas se smiste s lamou, občas buďte vědomí a bdělí, občas v sobě udržujte vibraci mantry. Při návratu k běžné práci byste neměli ztrácet pocit čisté země plné významu. Učte se to během dne prostřednictvím mnoha krátkých meditačních fází, dokud se tento stav nestane vaším životem a vy útočištěm všem bytostem.
Jak už bylo zmíněno, můžeme se velmi lehce stát lenivými. Člověk rád nechá ostatní, aby za něj zařizovali věci. Proto se musíme častěji burcovat a připomínat si, že nikdo nemůže dosáhnout osvícení za nás: že nechceme buddhismus toho typu, kdy přenecháváme praktikování mnichům a mniškám, abychom my sami mohli s klidným svědomím dál spát. Naštěstí máme každých pár let nějaký skandál, který vypudí nudné a silné donutí k bdělosti. Ale i bez falešných Karmapů a „zkoupaných“ rinpočheů bychom měli neustále důvěřovat vlastním schopnostem.
Přitom je jenom otázkou času, kdy v obyčejné meditaci prožijeme radosti, které jsou  k srovnatelné jenom s milostným spojením. Žádný vnější prostředek nevyvolá štěstí, pokud ho člověk už nemá obsažené v sobě. Hezké stavy získané prostřednictvím majetku nebo smyslů jsou jako chtít něčím na dálku pohnout pružnou dlouhou tyčí. Je to velmi nepřesné a často dosáhneme nechtěných výsledků. Působit na mysl bezprostředně prostřednictvím meditace je oproti tomu jako řadící páka závodního vozu. Je to mnohem účinnější, než nejprve ovládnout vnější události, které by potom měly zpětně přinášet štěstí.
Podmíněný svět je jako spiknutí jak nás odstavit od opravdových životních hodnot (nám zamezit v přístupu k opravdovým životním hodnotám). Všude slyšíme “Kup si tohle a budeš šťastný! Používej tuto zubní pastu! Jeď tam a tam a budeš šťastný…” Podívejte se, kolik lidí se chce věnovat televizi nebo gauči a kolik meditačnímu polštářku a mále. A to přesto, že jediné, co může být konečně šťastné, je mysl. Ona sama vše prožívá.
Tato vědomost týkající se přirozenosti mysli, že každý prožitek je jako sen a že jediné, co opravdu existuje, je ten, kdo prožívá, je náš dárek světu. To způsobuje, že jsme my buddhisté významní. Jsme jediní, kdo usiluje o nadčasové a nezničitelné hodnoty mimo ego. Proto je tak důležité, abychom nezrezivěli a nestali se povrchními, nýbrž abychom mohli z vlastní zkušenosti nabízet světu v pohybu něco neustále čerstvého.
I když se někdo může divit našemu bezstarostnému stylu: díky uvolněnému pohledu mahámudry nebudeme ve světě méně úspěšní. Vnitřní klid a široký přehled jsou výhodou i na úrovni peněz a práce. Lidé často něco nosí z bodu A do bodu B a potom zase nazpátek do bodu A. Tato opakování při rostoucí otevřenosti odpadají a čím vědoměji pracujeme, o to větší úspěch přináší stejné nasazení. Zvykněme si tedy také z tohoto důvodu najít více času pro meditaci. Roste tak požehnání a váš příklad ostatní hluboce nadchne.
Ajang tulku v sedmdesátých letech řekl, že byla předpovězena doba, kdy lama bude muset žáky prosit, aby meditovali. Bude to znamení úpadku, až se to objeví. U nás na Západě nebylo tohoto stupně ještě zdaleka dosaženo: vše je svěží a živé a my si jen musíme občas připomenout, že zdrojem každého štěstí je mysl sama…
 

Kontakt