Predestinace vs. svobodná vůle
V koránu lze nalézt řadu veršů o predestinaci i svobodné vůli. Je však nutno říci, že jednoznačně inklinuje k predestinaci. Zatímco myšlenku svobodné vůle je třeba z veršů spíše odhadovat (29:5, 33:52), verše o predestinaci hovoří jasněji. Zvláště v souvislosti s předurčením zůstávat nevěřícím (76:30, 32:13). Velice pěkný verš, který však o sporu osudu se svobodou až tolik neříká, je 47:38: „Život pozemský je pouze hra a zábava.“
Muhammad
V Koránu se objevuje větší množství veršů, které se obrací na Muhammada, upravuje jeho postavení a práva, či ho dokonce kárá. Verš 11:15 naráží na to, že Muhammad snad nesděloval veškerá seslání, kterých se mu dostalo. 29:47 zase popírá, že by kdy Prorok četl bibli nebo tóru. V medínském období se také objevují materiálnější seslání. 8:42 stanovuje, že pětina veškeré kořisti patří Bohu a poslu, příbuzným, sirotkům a nuzným, tedy že je Muhammadovi k dispozici pro potřeby obce. 33:40 zase o Muhammadovi hovoří jako o Pečeti proroků, čímž vyjadřuje, že po Muhammadovi již žádný další prorok nepřijde.
Zvláště sporně působí verše, které se vztahují k Muhammadově manželství. Verš 33:4 obhajuje jeho manželství s bývalou manželkou Muhammadova nevlastního syna. 33:49 zase umožňuje právě Muhammadovi jako Prorokovi mít neomezený počet manželek.
Zajímavosti
Celá řada biblických motivů nachází své místo i v koránu. Vyskytují se zde ovšem mnohé odchylky. Tak kupříkladu v příhodě o Boží zkoušce Abraháma, jenž mu má obětovat svého syna Izáka, je Izák nahrazen jiným Abrahámovým synem, údajným prapředkem Arabů, Ismaelem (37:101). Oproti pojetí tohoto příběhu v bibli je v koránu Abrahám na pochybách a ptá se Ismaela, co má dělat. Ten mu pak potvrdí, aby se odevzdal do vůle Boží.
Ve verších 4:171 a 5:73 se objevuje také zmínka o Svaté trojici, která je zde kritizována.
Velice zajímavý je původ veršů 18:59 a dále. Tato súra obecně patří k nejoblíbenějším a někde se recituje každý pátek v mešitách. Zmiňovaná pasáž súry je vlastně spojením příběhu Mojžíše, Alexandra Velikého a rabínské legendy o proroku Eliášovi. Poselstvím je ukázka lidské nevědomosti a nutnosti odevzdat se do vůle vševědoucího a všemocného Boha.
Části koránu mají také velký mystický vliv. „Verš světla“ 24:35 je občas označován za nejpoetičtější vůbec a je vepsán do kopule istanbulské mešity Hagia Sofia. Za nejkrásnější súru vůbec je považována súra 12 – Josef. Cháridžovské sekty ji naopak považovaly za podvrženou pro svou údajnou přílišnou světskost.
Verši 17:1 a 17:95 podložili islámští teologové rozsáhlý příběh o údajném Muhammadově setkání s Bohem. Muhammad se měl v noci zázračně přepravit do Jeruzaléma (Isrá) a vystoupat na Nebesa (Mi'rádž). Na tomto základě je Jeruzalém muslimy považován za třetí nejposvátnější město. To hraje svou roli v palestinsko-izraelském konfliktu.
Korán je využíván rozličnými skupinami jako základ často i protichůdných názorů. Charakteristickým je výběr pouze několika konkrétních veršů a konkrétního výkladu. Modernisté i fundamentalisté využívají koránu ve svém politickém slovníku podle toho, jak se jim to zrovna hodí.