Samkhya

Velmi stará, jistě předbuddhistická (6. stol. př.n.l.), indická filosofická škola, přičítaná legendárnímu Kapilovi, která patří mezi šest ortodoxních filosofických škol Indie. Je založena na důkazy dokládané existenci Ducha - Puruši (Člověka) a proti němu se zrcadlově rozvíjející "prahmotě" ("prakrti"), kdy místem jejich stálého setkávání je náš hmotný svět.
Základní hybnou silou celého vesmíru a smyslem jeho existence je v samkhye považována touha Puruši - Ducha po stálé sebeafirmaci - po dokonalém poznání sebe sama. Vše hmotné je v této vizi podřízeno třem základním kvalitám (gunah): radžas, tamas, sattva, jejichž míšením dochází k povstávání všech forem a vlastností živého světa. Lehká sattvická kvalita, rodící se mezi tamasickou (temnou, dolů tíhnoucí, pasívní) a radžastickou (světelnou, energickou a aktivní) kvalitou přírody, je prostředkem, médiem či stále vytvářenou cestou vzhůru za dokonalým poznáním.

To je v samkhye završeno, stejně jako ve všech ostatních indických filosofických školách, v dokonalém poznání Puruši, vnitřního člověka v nás: "toto tělo nejsem já", tj. sebeafirmací Puruši jako výsostné a věčné hodnoty, která je zcela odlišná od podstaty hmoty a jejích vlastností.

Samkhyové vidění světa (Puruša - prakrti; tři principy hmotného světa) přímo vycházejí z učení Védy a - jak ukazuje historické bádání (např. R. Garbe: "Samkhya Philosophie") i samotné gnostické texty (gnostická vize světa) - tato škola také silně ovlivnila antické učení gnoze.