Soužití s nezodpovědnou (super)velmocí

Agresivní chování Číny vede k její mezinárodní izolaci. Sníží snaha organizace ASEAN o její socializaci v rámci regionu riziko konfliktu?

 

Čína věří, že díky své rostoucí vojenské síle a rozšiřujícímu se ekonomickému vlivu může ovládnout své sousedství pomocí tvrdé síly. Přestože po znovuzvolení Si Ťin-pchinga generálním tajemníkem Komunistické strany Číny v říjnu 2022 Čína krátce prosazovala strategii „diplomacie úsměvů“, v současnosti se už vrátila ke svému tradičnímu asertivnímu chování.

Ruská invaze na Ukrajinu tento trend jen podpořila. Asijské země považovaly za vhodné posílit svou schopnost vojenského odstrašení na základě předpokladu, že Ukrajina byla napadena kvůli své nedostatečné síle a slabým bezpečnostním zárukám. Válka také otřásla přesvědčením v regionu, že vzájemná ekonomická závislost (očekávání budoucích ekonomických výhod) snižuje pravděpodobnost vojenského konfliktu, což bylo kdysi základem vztahů evropských zemí s Ruskem.

V souvislosti s touto měnící se dynamikou se asijské země snaží posílit komunikaci s Čínou několika způsoby, včetně dialogu, podpory pragmatické spolupráce a začlenění Číny do regionálních uskupení. Vzhledem k tomu, že se Peking soustředí na budování „nového světového řádu“, který není podřízen západním standardům, je však těžké předpovědět, jak dlouho bude mít o nabídky možných budoucích ekonomických výhod zájem.

Zjednodušeně řečeno, čínská vize mezinárodních vztahů “výhodných pro všechny strany” není pro regionální mocnosti, které mají zájem na stabilitě, přesvědčivá. Místo toho se sousedé Číny soustředí na udržení schopnosti vojenského odstrašení a zároveň na trpělivá diplomatická jednání. Tato nelehká rovnováha se nezmění, dokud se Peking nezačne chovat jako zodpovědná mocnost, a ne jako velmoc chrlící prázdné sliby.

Cílem tohoto článku je tento vývoj rozklíčovat. Mezi hlavní zjištění patří:

1) Čína se snaží prezentovat jako zodpovědný globální vůdce, který může nahradit Západ. Ve skutečnosti Peking postupně mění status quo tím, že využívá hybridních výzev a posiluje své schopnosti, aby Čína mohla jednostranně převzít regionální hegemonii. To naznačuje, že Čína nezastupuje zájmy rozvojových zemí a není zodpovědnou velmocí. Eskalaci napětí v regionu se podařilo jen těsně odvrátit díky trpělivosti sousedních zemí – nikoliv díky jednání Číny.

(2) Chování Číny ve sporných oblastech ve Východočínském moři (ostrovy Senkaku), Jihočínském moři a v okolí Tchaj-wanu lze rozdělit do dvou kategorií: promyšlené postupy, na něž nemají vnější okolnosti vliv, a ad hoc akce zaměřené na vyjádření nespokojenosti s jednáním sousedních zemí. Vzhledem k tomu samotné diplomatické úsilí k mírovému řešení sporů s Čínou nepovede.

(3) Čínská ekonomická přítomnost a vliv v Indo-Pacifiku se rozšiřuje a prohlubuje prostřednictvím obchodu a přímých zahraničních investic, zejména v oblasti nemovitostí, informačních technologií (sítě 5G/6G), výroby (především elektromobily) a finančního sektoru (digitální jüan). Vzhledem k tomu, že v zemích ASEAN začíná působit stále více čínských společností (lákají je nižší náklady na pracovní sílu a snaha vyhnout se ekonomickým sankcím uvaleným Spojenými státy), roste očekávání, že Peking bude chtít udržovat stabilní vztahy se svými sousedy. Pro regionální stabilitu je zásadní zajistit, aby Peking respektoval teorii vzájemné ekonomické závislosti.

(4) V roce 2021 zaznamenalo 27 zemí Evropské unie druhý největší podíl přímých zahraničních investic v ASEAN, čímž EU předstihla Japonsko a Čínu. To naznačuje, že pro Evropu má indopacifická bezpečnost zásadní národní i regionální význam.

(5) V indopacifických zemích, a zejména zemích ASEAN, by měly být realizovány programy budování kapacit („capacity building“), které by podpořily regionální bezpečnost a posílily  lidský rozvoj. Současně by měl být vytvořen vícevrstvý regionální mechanismus zahrnující Čínu, který by zvládal takzvané „čínské riziko“.

 

Prezident Si Ťin-pching doma propaguje „čínský sen“ (中国梦), svou vizi národní obrody, jejíž hybnou silou je společnost mírného blahobytu a socialistická modernizace. Na mezinárodní úrovni na druhou stranu prosazuje pojem „společenství sdíleného osudu lidstva“ (人类命运共同体). Tento koncept, který byl v roce 2018 oficiálně zapsán do preambule čínské ústavy, formálně odmítá nespravedlivou mentalitu hry s nulovým součtem některých zemí, staví se proti šikanování malých zemí velkými zeměmi a vyzývá k řešení mezinárodních sporů prostřednictvím dialogu.

Vize „sdíleného osudu“ jde však ještě dál: odmítá liberální mezinárodní řád po druhé světové válce, který utvářely USA a evropské země, a prosazuje multipolární svět rozdělený a řízený jednotlivými regionálními mocnostmi.

Si Ťin-pching charakterizuje čínskou zahraniční politiku jako nevměšování se do vnitřních záležitostí, spojující výraznou socialistickou tradici Číny se současnými postupy v mezinárodních vztazích. Je v souladu se „Si Ťin-pchingovým myšlením o diplomacii“ (známým také jako „siplomacie“ z anglického „xiplomacy“), které tvrdí, že povede reformu globálního řízení založenou na zásadách spravedlnosti a férovosti a bude prosazovat nový světový řád, jenž se nebude opírat o princip vyvažování sil. Čína usiluje o dosažení tohoto nového rámce úzkým dialogem, včetně zřízení horkých linek, prosazování vzájemného respektu a podpory oboustranně výhodných vztahů budovaných prostřednictvím kooperativních partnerství, jako je iniciativa Pásmo a stezka (BRI).

V dubnu 2022 navrhla Čína vytvoření Globální bezpečnostní iniciativy (GSI). V koncepčním dokumentu zveřejněném v únoru 2023 se podrobně uvádí, že GSI podporuje respektování svrchovanosti a územní celistvosti, posilování úlohy OSN a mírové řešení problémů. Jinými slovy Čína předstírá, že je zodpovědnou mocností, a zároveň kritizuje mezinárodní řád vedený Západem jako „hegemonický“ a zrozený z „mentality studené války“.

Přístup Číny ke globálnímu řízení však zatím neodpovídá její rétorice; ukázkovým příkladem je ruská agrese na Ukrajině. Peking se nedokáže oprostit od svého myšlení založeného na „sférách vlivu“ – tedy principu rozdělení světa na regiony a jeho řízení regionálními mocnostmi – Si Ťin-pchingova administrativa proto nebyla schopna nebo ochotna střet ukončit. A to i přesto, že Rusko je členem čínsko-ruského komplexního strategického koordinačního partnerství. Neúspěch Číny na Ukrajině proto zklamal mezinárodní společenství a obraz Číny jako „příštího mezinárodního lídra po Západu“ pozbyl na důvěryhodnosti.

Čínská logika „sféry vlivu“ není žádnou novinkou. 11. března 2008 admirál Timothy J. Keating, tehdejší velitel Tichomořského velitelství USA (USPACOM), vypověděl před senátním výborem pro ozbrojené služby, že během jeho oficiální návštěvy Číny v květnu 2007 navrhl jeden z čínských námořních úředníků (pravděpodobně kontraadmirál Jang I) rozdělení Tichého oceánu mezi USA a Čínu. Američané by převzali kontrolu nad oblastí východně od Havaje (východní Tichomoří) a Čína by kontrolovala oblast západně od Havaje (západní Tichomoří). Jedinou formou spolupráce by byla komunikace.

Dalším příkladem čínského arogantního vědomí moci bylo prohlášení prezidenta Si Ťin-pchinga z dubna 2013, kdy tehdejšímu ministru zahraničí Johnu Kerrymu řekl, že „rozlehlý Tichý oceán je dost velký na to, aby se do něj vešly dvě velmoci, Čína a Amerika“. Toto smýšlení je v zásadním rozporu se samotným základem konceptu „společenství sdíleného osudu lidstva“, podle něhož „velké i malé národy jsou si rovny“ a nemělo by být usilováno o hegemonii.

Poté, co Si Ťin-pching v říjnu 2022 získal třetí mandát generálního tajemníka ÚV KSČ, zahájil kampaň takzvané „diplomacie úsměvů“, kterou podpořila jeho důvěra v Čínu coby jadernou a konvenční vojenskou velmoc a ekonomickou těžkou váhu.

Prvním zahraničním vůdcem, který se po svém jmenování do funkce se Si Ťin-pchingem setkal, byl generální tajemník Komunistické strany Vietnamu Nguyen Phu Trong. Oba lídři se setkali v Pekingu 31. října 2022 a zveřejnili společné prohlášení o posílení a prohloubení celkové strategické spolupráce. Obě země se dohodly na urychlení probíhajících jednání o Kodexu chování v Jihočínském moři (COC), který stanoví základní zásady chování deseti členů ASEAN a Číny.

Dohodnutý rámec pro urovnání sporů v Jihočínském moři byl pro mezinárodní společenství vítaným krokem. Nguyen Phu Trong snaze o spolupráci napomohl oznámením, že Vietnam podporuje žádost Číny o připojení ke Komplexní a progresivní dohodě o Transpacifickém partnerství (CPTPP).

Si Ťin-pching je od svého znovujmenování do funkce věrný svému konceptu „siplomacie“ . Když se 17. listopadu 2023 setkal s japonským premiérem Fumiem Kišidou, oba lídři zdůraznili význam budování konstruktivních a stabilních vztahů a dohodli se na zřízení japonsko-čínského bezpečnostního dialogu na vysoké úrovni a horké linky mezi obrannými orgány (která má být zprovozněna na jaře 2023). Dalším důležitým krokem byla dohoda vedoucích představitelů o tom, že „jaderné zbraně nesmí být použity“ v reakci na ruské jaderné vyhrožování.

Si Ťin-pching se setkal také s filipínským prezidentem Ferdinandem Marcosem mladším, který se ujal úřadu na konci června 2022. Během tohoto setkání dal Si Ťin-pching najevo svůj odmítavý postoj k vměšování vnějších mocností ujištěním, že „obě země musí zachovávat strategickou autonomii, odmítat jednostranné zastrašování ze strany vnějších aktérů a chránit regionální mír a stabilitu“. Si Ťin-pching navrhl spolupráci při výstavbě infrastruktury a zřízení průmyslového parku prostřednictvím BRI, stejně jako zvýšení dovozu zemědělských produktů z Filipín. V reakci na to Marcos uvedl, že obě země by měly pokračovat v přátelských jednáních s cílem vyřešit své rozpory ohledně Jihočínského moře a že „samotná námořní otázka nemůže definovat celý vztah Filipín a Číny“.

Navzdory Si Ťin-pchingovu závazku k mírovému řešení sporů Čína zasahuje do vnitřních záležitostí svých partnerů prostřednictvím ekonomického nátlaku a dalších prostředků. Netransparentní zvyšování vojenských výdajů, posilování konvenčních a jaderných sil a rozšiřování vojenských aktivit námořnictva Lidové osvobozenecké armády (včetně pobřežní hlídky – China Coast Guard, CCG; námořních milic a oceánografických výzkumných lodí) svědčí o tom, že Čína chce silou zpochybnit hegemonii USA a prosazuje „mentalitu studené války“, kterou veřejně kritizuje. Ačkoli se může jednat o snahu odvést domácí frustraci od strany – zejména kvůli jejímu postupu v souvislosti s pandemií COVID-19 – faktem zůstává, že asertivní chování Pekingu v Indo-Pacifiku podkopává Si Ťin-pchingovu „diplomacii úsměvů“ a poškozuje obraz Číny jako „příštího mezinárodního lídra po Západu“.