Terapie tmou

20.04.2016 12:10

 

Terapie tmou je velice stará metoda sebepoznání, vycházející z původní tradice yangtik, praktikované mnichy v Tibetu, kteří ve tmě zůstávali až sedm týdnů. Je založena na senzorické deprivaci (absenci smyslových podnětů z vnějšího prostředí).

Terapie tmou (dále jen TT) je terapeutický pobyt, který probíhá v dokonale zatemněných prostorách vily Mátma, kde klient tráví v naprosté tmě nejméně 7 dní. Pokud si to přeje, každý den za ním dochází terapeut - „opatrovník“, se kterým může mluvit o tom, jak se cítí a co prožívá. Během pobytu jsou také denně do vily dodávány nápoje a čerstvá, nutričně vyvážená strava podle individuálně sestaveného jídelníčku.

 

Účinky pobytu ve tmě

  • Je velmi účinný jako prevence proti civilizačním nemocem - onkologickým onemocněním, poruchám metabolismu (například při obezitě, diabetu), kardiovaskulárním chorobám, cévním mozkovým příhodám, syndromu vyhoření a únavovému syndromu (CFS).
  • Je významnou léčebnou metodou, která regeneruje psychiku, zbavuje organismus psychických sedimentů a nánosů a umožňuje ukonejšit zneklidněnou a nejistou mysl. Přispívá k efektivnímu řešení osobních problémů.
  • Zvolňuje a zpomaluje životní tempo.
  • Rozvíjí citlivost smyslových receptorů (zraku, sluchu, čichu, hmatu i chuti).
  •  Umožňuje rozvoj kreativity, obrazotvornosti a různých vnitřních prožitků, které jsou za obvyklých okolností utlumeny.
  • Umožňuje také nácvik extrémně zátěžových situací a zvyšuje odolnost proti jejich působení.

 

Současná medicína ráda léčí už existující vyvinuté choroby, protože je to drahé, mohou se používat drahé přístroje, drahé léky, drahé léčebné postupy. To celému obrovskému průmyslu kolem zdraví, nebo spíše kolem nemocí, velmi vyhovuje. Vzniká mylný dojem, že lidé mohou činit skoro jakékoli přestupky ve svém přístupu ke zdraví, protože současná medicína je tak mocná, že skoro všechno zvládne. Zkrátka, že naše těla odložíme jako oděv do čistírny nebo auto do servisu a pak budeme pokračovat dál bez jakýchkoli změn. Ale tak to zdaleka není. Jsem hluboce přesvědčen, že povinností nás lékařů a dvojnásob těch, kteří pracují v odborných léčebných ústavech (v našem případě v Beskydském rehabilitačním centru), je stále urputně a někdy pro naše klienty možná i nepříjemně připomínat, že o své zdraví se musí starat především každý sám. Je to složitý problém, protože zdraví není jen zdravé tělo, ale i spokojený stav našeho nitra. A je to především prevence chorob, na kterou se dnes často zapomíná. Pobyt ve tmě, terapie tmou, má právě tento potřebný aspekt prevence hned v několika ohledech. Předně při pobytu ve tmě  dochází k vyplavování hormonu melatoninu, který působí protinádorově a je účinný při prevenci  civilizačních chorob. Při několikadenním pobytu v klidu a tmě, jen se  sebou samým, se člověku může ve tmě „rozsvítit“, kde dělá ve svém životě chyby, kde je jeho hlavní problém. A také vás při dietní stravě během terapie tmou pochválí váš zažívací systém.

 

 

Jedná se o holotropní prožitek  (řecky holos – celý, trepein - směřující od do), tedy prožitek směřující k celosti. Celostní prožitek. Holotropní, celostní stav se projevuje rozšířeným vědomím při pobytu ve tmě na základě smyslového omezení, deprivace, který je doprovázen širokým spektrem psychických obrazů, vjemů, emocí, vizí, náhlého vynoření vzpomínek dávno zasutých, a to mnohdy velmi intenzivně. Dobrých, krásných a naopak.

Začínáme si při procesu terapie tmou na základě této iniciace uvědomovat více sebe samé, jako individuální nestádní bytosti. Uvědomujeme si svoji domestikaci vlivem sociokulturního prostředí počínaje zrozením. Nutnost hledání štěstí ne jako vnějšího jevu a stavu, nýbrž vnitřního pocitu a prožitku. A to není bez práce a vnitřní disciplíny.

Své vzorce a představy nám předali rodiče, příbuzní, sourozenci, kamarádi a spolužáci, milovaní partneři, učitelé, lékaři, mediální manipulátoři.... Bohužel (v dobré víře, ne tedy se zlým úmyslem) s obrazy většinou vlastních nezvládnutých zkušeností. Jsme doslova v zajetí chapadel sociálně-materialisticko-konzumního matrixu. S vnucenými cizími software.

Tímto jsme odtrženi sami od sebe, od svého skutečného individuálního já, sociální schizofrenici. Hrajeme vnucené role, z vnitřní nouze používáme přetvářky, masky (persony), abychom zvládli okolní hru reality. Jinak se chováme v práci, jinak doma, jinak k nadřízeným autoritám, jinak k podřízeným. Jinak na rautu, jinak u kasy supermarketu, jinak když kupujeme nové auto, či obchodujeme. Jinak k manželce, jinak k milence.

Paradoxně k neustále deklarovanému vědecko-technickému pokroku, rozvoji medicíny, biochemie a dalších věd, tedy k existenčně neustále deklarovanému blahobytu, však vidíme exponenciální statistiky nárůstu nemocnosti, prodeje a spotřeby psychofarmak, drog, alkoholu a prázdné televizní zábavy.
Lze důvodně konstatovat, že se v tomto ztrácíme.
A právě proto je velmi užitečné být sám se sebou - uvnitř sebe, ve tmě, tichu a samotě. Pobyt ve tmě využít plně v absolutním klidu a bezpečí k lepšímu sebepoznání. Velká šance uvědomění si vize vlastní vnitřní cesty ke štěstí.

Nevíme, čí, kdo a proč jsme.

V jedné rovině máme mnoho naučených společných, kolektivních, stádních vlastností, v druhé, velmi diverzifikované, individuální, jsme každý unikátním originálem, ale zároveň v propojení s hlubším celkem.

Tyto naše dvě roviny spolu neustále dynamicky navzájem prokmitávají, interferují, konstelují. Výsledkem je pocit vnitřního štěstí a radosti, klidu a jistoty, vitality, chuti do života nebo naopak deprese, neuroza, úzkost, strach, ztráta motivace, burning out, hledání vnějšího štěstí a uspokojení, utrpení.

Všichni lidé hledají a realizují svoji spiritualitu. Vědomě či nevědomě.

Jeden hledá výhled přes svůj horizont, druhý klidně spí v danosti všedních dnů. Někdo si pomůže a nalezne časem vyčichlý náboženský systém, chytrou sektářskou konstrukci myšlenkového modelu, sype peníze psychoterapeutům, někdo kalí své vědomí alkoholem, drogami, legálními farmaceutickými psychofarmaky, hromaděním adrenalinových zážitků, sexem, penězi, hromaděním materiálních předmětů a statků, střídáním a dobrodružstvím mezilidských vztahů ve všech možných rolích, někdo hledá ztraceného, mrtvého Boha.

Všichni, pokud nemáme úplně vypnutou pravou mozkovou hemisféru, skrytě tušíme, intuitivně cítíme, že nalezení fenomenu štěstí a radosti v tomto životě, není jen v hmotné formě, materiální a biochemické rovině našeho bytí. Stejně tak není štěstí jen v duchovní, spirituální, mystické, numinozní, a jak poznal nakonec třeba sám Buddha (Cesta středu), ani v totálně asketické, duchovní, nehmotné, metafyzické formě. Jednou ze silných cest sebepoznání je právě tibetský yangtik - terapie tmou, pobyt ve tmě, tichu a samotě.

Tajemství je ukryto jen uvnitř nás. V alchymistickém kotli jin a jang naší duše. V jakési tajemné neustále se měnící a pulzující kosmické harmonii naší individuální hmotné a duchovní formy. V celosti. Jsme jako mince, která má dvě protikladné strany, jako hůl, která má dva stejné konce.

Pobyt ve tmě, tichu a samotě je dle našich opakovaných zkušeností jedna z cest do hlubin naší duše, našeho sebepoznání, sebeurčení, sebeorientace. Zastavení se v čase, vstup do totální osobní přítomnosti.
Mnozí již tuší, věří či ví, že pouze vědomá přítomnost: já jsem tady a teď, umožní harmonii naší hmotné a duchovní formy, jejich souhru, tajemnou hru bytí. Možnou metamorfozu z deprese a zmatku k harmonii a pocitu štěstí. Zmenšení utrpení.

Pobyt ve tmě, tichu a samotě - terapie tmou - není bez práce a vnitřní disciplíny. Nastartování vnitřní cesty není tabletka, knoflík, joint, sklenka, rychlý sex... tedy rychlá a tím pohodlná cesta. Zvláště první tři dny pobytu ve tmě, tichu a samotě, kdy nás doslova drtí a týrá rozpouštějící se EGO, pocítíme nutnost osobní disciplíny.

Ticho, tma, ztráta pojmu lineárního chronos času - já sám se sebou NIC a zároveň vše.

Není zbytečné připomenout a pochopit, proč tato iniciační zkušenost sebepoznání – yangtik - vznikla právě v Tibetu a jeho kulturním okruhu, v zemi s obrovskou duchovní a spirituální tradicí a historií.

Ale dohledá se od starých mýtů a pohádek (drak žil na konci černé temné jeskyně, démon se schoval do hluboké černé díry, Jonáše pohltila velryba, aby se mohl znovu zrodit) až po různé iniciační, šamanské rituály (cesty do podsvětních temnot) různých původních kultur napříč celým světem.

Tak právě pro duchovně praktikující má sebepoznání ve tmě, tichu a samotě velkou sílu a význam. Neřknu-li pro moderního konzumního v materialistickém matrixu chyceného člověka. Proto jsme, viz výše, na základě našich opakovaných zkušeností, použili slovo práce.

Pobyt ve tmě, tichu a samotě není virtuální realita.

Vše, co ve tmě zažijete, je jen a jen z vaší "vlastní hlavy" a pro vás. Produkt vaší psyché, mysli, duše. Hlas či světlo z vaší nevědomé oblasti vědomí a propojení s Kosmickým vědomím či kontinuem, Univerzální tvůrčí inteligencí, Bohem, Tvůrcem, Bytím, Kolektivním nevědomím ...... (další synonyma jistě objevíte)

Při procesu terapie tmou, smyslové deprivaci, se vše povaří jak v alchymickém tyglíku středověkého alchymisty, hledače úhelného kamene mudrců a metamorfozy olova ve zlato, v symbolické rovině přeměnu ze zvířecích temných podsvětních archetypů v lidské - evolučně osvícené Duchem, Tvůrčí inteligencí Univerza, Bytím, Jednotou, Tvůrcem, Prvotním zdrojem, Absolutním vědomím, Bohem atd.

Nejste na léčení se snahou v čase zlepšit stav od horšího k lepšímu, ani nejste na zážitkovém pobytu či semináři. Nevhodné tedy pro hledače, pro sběrače zážitků a duchovní turisty.

Nabízíme pouze a jen prostředí pro vaši vlastní iniciaci, kde až jejím následkem poznáte zlepšení vnímání sebe samého, okolní reality, změnu žebříčku hodnot, zvýšení sebevědomí, celkového psychosomatického posunu, možnost nalezení pocitu vnitřního štěstí.

Máte tímto šanci poznat a zažít vjem cyklického, rytmického času kairos a rozpoznání následných synchronicit, neboli výskyt souběhů vnějších událostí, mimo rámec kauzality, logiky příčiny a následku v kontaktu s vaším subjektivním stavem teď a tady. Toto se nastartuje a zůstane do budoucna napořád, nevymizí!

Takto koncipovaný zážitek - jeden týden terapie tmou - vám dá až dvojnásobně více než v prostředí s vnějšími vzruchy a vlivy, kde se budete neustále něčím rozptylovat, odpoutávat a tím sami sebe šidit, podvádět. Mysl totiž setrvačností hledá neustále všemožné podněty - práci. Právě proto jsme místnost pro pobyt ve tmě stavebně-technicky upravili s maximální možnou akustickou neprůzvučností pro nejhlubší možný prožitek.

Získáte výrazně lepší somatické (tělesné) plusy. Šišinka mozková, nepárová tajemná žláza, umístěná za “třetím okem“ mezi hemisférami, produkující mimo jiné hormon melatonin, regulující rytmus spánku a bdění, začne lépe pracovat ve svém rytmu. Je zjištěno, že vliv např. světelného a zvukového smogu moderního světa působí na cyklickou funkci šišinky mozkové a vzniklá rušnost a neúplná chaotizovaná funkce může být jednou z příčin mnohých civilizačních nemocí. Pokud vydržíte absolutně bez jediného světýlka, které by šišinku okamžitě ve tmě aktivovalo k činnosti, sníží se vám např. cholesterol, homocystein, tělesná váha, zmizí symptomy stresu a případné neurozy, budete podstatně lépe a dlouho spát, sexuálně vzpomenete na dobu, když vám bylo 20, můžete se potkat a porovnat se strachem ze smrti, zbavit se porodních traumat aj.

V procesu terapie tmou je velká individuální šance prožít zážitek blízký smrti, viz např. C. G. Jung, R. Moody, S. Grof, E.Tolle, bez skutečného fyzického traumatu, bez rizika změny vědomí, ale s obrovským duchovně-kvalitativním posunem.

Břeťovi běžely vzpomínky před očima, jako v pohodlném kině, retro film života. Vzpomínky, na které dávno dávno zapoměl jdoucí až k vlastnímu porodu, oddělení od matky v porodnici a nehybném omotání v jakémsi povijanu lhostejnou sestrou, donášení k blahodárnému prsu matky jen v určitou hodinu a na určený čas, kterou rozhodl jakýsi lékařský chorobný mozek,
ne on a matka... první odvlečení do školky, první den ve škole, ...pozoroval bez sebemenšího emočního dramatu jako nezůčastněný pozorovatel. Jen se divil a divil (co toho v té hlavě ještě je a nic se neztratilo) a vše byla pravda. Žádná fantazie blud či sen. 

Kdo osobně zažil zážitek blízký klinické smrti, nebo studoval např. výše uvedené autory a další ví, že tato retrospektiva vlastního života trvá ve skutečném klinickém traumatu podstatně rychleji od vteřin po minuty.

Paralelně druhý z naší dvojice Kája, který o vás bude pečovat, nikdy žádné reminiscence a vzpomínky na nejvšednější
i silné zážitky ze svého života neměl. Naopak prožíval a potkal velmi velmi silné mysteriozní archetypální zážitky z doby svých pobytů v lesních klášterech v Thajsku, spirituální setkání s opatem thajského lesního kláštera, kde opat právě pronášel moudrou promluvu k mnichům, vtažen mezi ně, přímo před opata čímsi osloven ..., zážitky doprovázené až nesnesitelnou silou blaženosti, lásky, světla a propojení s kontinuem Univerza “jsem vše co jest i to co není“.....

Závěrem

Veškeré situace umožňující duchovní otevření se jsou ztěžovány nejrůznějšími silami stavějícími se proti němu. Některé
z překážek, jež činí cestu k osvobození a osvícení mimořádně obtížnou a nebezpečnou jsou intrapsychického charakteru. Patří k nim zážitky, jež mohou odradit méně odvážné a odhodlané hledače jako například setkání s temnými archetypálními silami, strach ze smrti a přízrak šílenství. Ještě problematičtější jsou různé střety s vnějším světem a jeho zásahy. Ve středověku riskovali lidé se spontánními mystickými zážitky soud, mučení a popravu svatou inkvizicí. Nařčení
z čarodějnictví, mučení a upalování v současnosti nahradily stigmatizující psychiatrické nálepky a drastická léčebná opatření. Materialistický scientismus dvacátého století zesměšnil každé spirituální úsilí a označil je za patologické bez ohledu na jeho opodstatnění a propracovanost.
Věda se v moderní společnosti těší takové autoritě, že je obtížné brát spiritualitu vážně a vydat se na cestu duchovního objevování.

Nejzřejmějším přínosem hlunbinné zážitkové práce je přístup k mimořádným vědomostem o sobě samých, ostatních lidech, přírodě a o kosmu. Při holotropních stavech můžeme do hloubky pochopit nevědomou dynamiku své psyché...
Zážitky tohoto druhu jsou nesmírně bohatým zdrojem jedinečných vhledů do světa, v němž žijeme. 

 

Všichni lidé, kteří v historii přinesli lidem poznání, trávili určitý svůj čas, dle svého zeměpisného prostředí ve tmě, o samotě a tichu. Ježíš Kristus na poušti, Zarathuštra v horské jeskyni, Buddha v nedostupné džungli, Mohamed v jeskyni, šamani, medicinmani, druidi v tiché oddělenosti od svého kmene. Prof. Tomáš Halík každý rok pět týdnů v chatě o samotě
v hlubinách schwarzwaldských lesů, pohádkové čarodějnice měly své perníkové chaloupky či chýše na muřích nohách
v hlubokém lese.

Vážení přátelé, kamarádi, zájemci o pobyt ve tmě.
V poslední době, vzhledem ke stoupajícímu zájmu o pobyt ve tmě, vznikají nové subjekty poskytující tuto možnost.
V mediích se objevují nové a nové informace. Většinou zavádějící, vytržené z kontextu, přibarvené, uměle individuálně zdramatizované. Mnohdy silně komerčního charakteru, pro zvýšení zájmu. Vzniká jakýsi informační mainstream.
Z určitého pohledu je to dobře, každý si vybere, svobodně rozhodne dle svého vlastního nastavení.

Prožití času ve tmě, je dle našeho pojetí ryze individuální a nepřenosná událost.

Jednoduše řečeno, pokud přijedete na deprivační pobyt ve tmě podmíněni v očekávání, předprogramováni a s apriorními představami, že prožijete to co popisoval druhý, budete zklamáni. Bude to vždy jinak. I opakované pobyty jsou jinak.
Proto se bráníme jakékoliv kazuistice. Každý kdo u nás byl, je jinak krásná a ryze jinak zajímavá kauza.
My se držíme co možná konzervativně tradice. Poznání nejen tmy, ale i samoty a ticha-klidu. V této tradici yangtik (jangtik) mniši i světští obyvatelé Tibetu a dalších buddhistických oblastí, hledali nejen vlastní zrcadlení, ale i iniciaci dalších smyslů a možnosti vhledů či rozšíření vědomí. Dokonce i pochopení procesů barda, po opuštění hmotné schránky těla.
Zde totiž budete definitivně sami, ve světle a bez možnosti zadních vrátek - utéci. To bude již jen jeden směr. A jen váš. Završení vašeho osudu, zároveň cesta dále k novému KOLU - vstupu duše do další zkušenosti hmotné formy, kdy si můžete přidat, či ubrat. Tímto chci zdůraznit jen to, že jde o ryze vnitřní zážitky, sny, asociace, fantazie, autoregrese (regrese bez vlivu druhé osoby), vzpomínkové toky. Je to apollonský proces poznání sebe samého. Pochopení fenomenu přítomnosti a role Pozorovatele. Více či méně zúčastněného.

Pro koho tma není ?
Dle našich zkušeností ze tmy předčasně utekli, vyhodili čas a peníze, lidé, kteří měli předprogram zisku vnějších zážitků. Zvědavci a sběratelé zážitků. Duchovní turisté. Dále lidé, kteří, ač se tomuto bráníme silným regresním prohlášením, kteří měli zkušenost s antidepresivy, drogami či alkoholem. Jejich psychika je navyklá na chemické zklidnění, útlum, omámení - tím oslabená.

Zcela kontroverzní jsou skupiny workoholiků, lidí, kteří si prošli psychospirituálním dnem, stavem totálního burning out ti, kteří sotva stáli na nohou bez špetky energie a oficiální medicína, alopatičtí lékaři, jim říkali, že jim nic není. Že nemají diagnozu. apod. Zde TMA není východisko a terapie. Může být ale testem. Buď vstanete jako pták Fénix, nebo frustrovaní utečete.

Svoji možnou zkušenost ve tmě, tichu a samotě důkladně kriticky zvažte. 

 

Kontakt