Vznik Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (ISKCON)

01.05.2012 08:54

Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON) vytvořil Jeho Božská Milost A.Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda, zakladatel-áčárja této společnosti. Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny je obvykle známa jako hnutí Hare Krišna a je autentická, historicky autorizovaná, přirozená a transcendentální, neboť je založena na Bhagavad-gítě, což je nejautorizovanější písmo pojednávající o duchovní vědě. V Bhagavad-gítě Krišna opakovaně říká, že bychom Ho měli uctívat, klanět se Mu, a pak k Němu dospět. Bhagavad-gíta jasně poukazuje na absolutní nutnost vědomí Krišny a je přijímána jako esence Véd a Upanišad. Z historického hlediska se jí nic nevyrovná. Na základě archeologických důkazů bylo vypočítáno, že Krišna pronesl Bhagavad-gítu na bojišti zvaném Kurukšétra před více než pěti tisíci lety. Toto hnutí pro vědomí Krišny je tedy z historického hlediska pět tisíc let staré. Postupně se stává nejpopulárnějším hnutím na celém světě, zvláště mezi mladou generací. Stává se stále zajímavějším i pro starší generaci, zvláště mezi učenci. Je rozšířeným omylem, že hnutí pro vědomí Krišny představuje hinduistické náboženství. Ve skutečnosti nepředstavuje žádnou víru nebo náboženství, které soupeří s jinými vírami nebo náboženstvími. Jedná se o vzdělávací a kulturní hnutí pro dobro všech a neztotožňuje se s žádnou konkrétní sektářskou vírou. Toto kulturní hnutí má především učit lidi o základních principech duchovního života. V hnutí pro vědomí Krišny vychováváme inteligentní lidi tak, aby dokázali ovládat svou mysl a smysly, naučili se pravdomluvnosti, vnitřní a vnější čistotě, dosáhli moudrosti, byli schopni své znalosti používat v praktickém životě a získali vědomí Boha. 


Kulturní pozadí
Před tisíciletími vzkvétala védská kultura po celé dnešní Indii, jihovýchodní Asii, Pákistánu, Afghánistánu, Iránu a dalších asijských zemích, jež podléhaly vládě jediného panovníka, který vládl malým královstvím v této oblasti. Tento vládce si udržoval nadvládu nad ostatními králi buď svými dobrými vlastnostmi nebo vojenskou silou a zajišťoval mír a blahobyt říše. Nejlepší z vládců byli velmi mocní králové a současně vzdělaní oddaní Nejvyššího Pána. Lidé byli obvykle se svými vládci velmi spokojeni. Po smrti panovníka (či jakéhokoliv jiného krále) nastoupil na trůn za souhlasu ministrů nejstarší syn, který byl díky své dobré krvi a duchovnímu vzdělání obvykle velmi vznešený. Tak byla společnost založena na silném vedení zbožných králů, kteří přísně následovali náboženské zásady a nestrpěli žádné porušování zákonů Boha. Duchovně založená společnost zajišťovala všem svým členům klidný a šťastný život. Společnost té doby byla známa jako varnášrama-dharma a toto společenské zřízení převládlo po tisíciletí. Společnost byla založena na védských posvátných písmech, která obsahují poznání od Samotného Nejvyššího Pána. Duchovní vedení společnosti zajišťovali světci, bráhmani, kteří učili ostatní členy společnosti následovat zákony boha. Králové následovali pokyny těchto vzdělaných bráhmanů a jejich vláda uspokojovala všechny členy společnosti. Védská společnost se opírala o dodržování zákonů Boha, jak stály ve védských posvátných písmech a jak je chápali svatí bráhmanové a králové. Narozdíl od moderních společenských zřízení existovalo jen málo zákonů vytvořených lidmi, ačkoliv v případě zvláštní potřeby, a pokud to bráhmani schválili, král vydával potřebné dekrety. Král závisel na bráhmanech, kteří ho vedli podle pokynů písem. Právním podkladem společnosti bylo písmo zvané Manu Samhita, zákoníky ustanovené hlavní z lidských bytostí, Manuem.
Z takovýchto písem bráhmani získávali vládní principy a král následoval jejich rady, přičemž se samozřejmě řídil časem, místem, okolnostmi a zdravým rozumem. Nejdůležitějšími osobami ve védské společnosti byli bráhmani, kteří krále a všechny ostatní učili, jak se stát dokonalými lidmi pomocí pečlivého dodržování zákonů Pána.
Bráhmani získávali poznání prostřednictvím žákovské posloupnosti, řetězce duchovních mistrů. Bráhmana se učil védským písmům od jiného bráhmany v roli jeho duchovního mistra, který ho učil o duchovním životě. Duchovní mistr je osoba, která zrealizovala závěry Véd, žije podle nich a je proto schopna učit jim ostatní. Tímto způsobem védské poznání sestupuje věky, nezměněné a nepřerušené, z jednoho duchovního mistra na druhého. To se nazývá žákovská posloupnost. Když duchovní mistr odejde, jeho žák přijme postavení dalšího duchovního mistra v posloupnosti a učí své vlastní žáky, jak získat duchovní dokonalost a zrealizovat závěry Véd. Díky pečlivému řízení společnosti vzdělanými a svatými bráhmany a zkušené vládě králů, byli lidé dokonale spokojeni. Měli vše, co k životnímu pokroku potřebovali a proti nepřátelským vlivům je chránila králova vojenská síla. Tato védská společnost přetrvala mnoho tisíc let. 


Úpadek védské kultury
Nepřemožitelný vliv času nakonec vše zničí a také védské společenské zřízení začalo ztrácet na čistotě moci. Příčinou tohoto úpadku byl rostoucí vliv věku Kali, ve kterém nyní žijeme.
Tento věk je nejtemnější ze všech věků a postupně ničí všechny dobré lidské vlastnosti. Když bráhmani, zbožní intelektuální královští rádci, jeho vlivem také zpustli, v celém společenském řádu vzrůstala bezbožnost a hříšné jednání, což zase oslabovalo moc králů. Když bráhmani zdegradovali a zeslábla moc králů, společenská struktura se začala rozkládat.
Navzdory obdobím poměrného blahobytu, obecný trend představoval degradaci védské kultury a pokračoval až do období moderní historie. Vlivem oslabení králů byli cizí útočníci schopni dobýt a podrobit i části Indie. Védská kultura byla postupně potlačena, vzrůst zaznamenala kultura cizích mocností. To se poprvé projevilo, když do Indie přišli ze zemí Středního Východu Mogulové a převzali nad ní vládu. Jejich nadvláda trvala několik set let. Za mogulské vlády bylo vytvořeno slovo hindu. Když do Indie přišli z Persie Mogulové,
aby plenili její poklady, postavili si tábor na severním břehu řeky Sindhu. Všechny Indy
na druhém břehu označili společným názvem "sindhuové". Ti z nich, kteří mluvili Arabsky, nedokázali vlivem jazykového nedostatku správně vyslovit hlásku "s", a tak se jméno ,,sindhu" změnilo na ,,hindu" a vžilo se. Tak se Indové stali známí jako Hinduové neboli následovníci védské kultury, přestože toto jméno ve védské literatuře nikde nenalezneme. Dnešní Hinduové jsou skutečně následovníky védské kultury a hinduismus zůstává
po islámu a křesťanství třetím největším náboženstvím na světě. Pod vlivem času se oslabila i nadvláda Mogulů a do Indie začali proudit Britové, hledající suroviny a levnou pracovní sílu. Díky své hospodářské moci plynoucí z lepší organizace postupně nad Indií převzali vládu. Když do již islámem silně ovlivněné společnosti zavedli křesťanské ideály, téměř zmizela i zbývající moc védské kultury. 


Skutečné bohatství Indie
Ačkoliv je posloupnost svatých védských králů přerušena a védská společenská struktura varnášrama-dharmy zničena, žákovská posloupnost, vůz přivážející poznání od duchovního mistra k žákovi, pokračoval navěky. Poznání védských písem je skutečným bohatstvím Indie, které dobyvatelé nezničili. Tato žákovská posloupnost existuje odnepaměti a stále pokračuje. Žákovská posloupnost začala na počátku stvoření, když Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, sdělil védské poznání do srdce Brahmy, první stvořené bytosti ve vesmíru. Brahma je předal svému synovi a žákovi Náradovi a ten o něm poučil Šrílu Vjásedeva, který sestavil Védy. Sestavil védské poznání takovým způsobem, aby je lidé
v tomto věku temna mohli snadno pochopit. Vjása poučil Madhváčárju, významného učeného světce, který kázal po celé Indii a měl tisíce žáků. V Indii dodnes žijí statisíce stoupenců Madhváčarjova učení. Od Madhvy pochází jedna z hlavních posloupností následovníků. Když velký áčarja káže a přijímá žáky, posloupnost se větví a rozšiřuje,
ale je známá zejména podle svých hlavních kazatelů a oddaných, kteří předávají učení takovým způsobem, že rozšiřují misi svého duchovního mistra. Jelikož toto bylo během staletí předáno velkému množství lidí, v dnešní indii existují doslova stamilióny lidí, kteří stále vyznávají a následují duchovní zásady védské kultury a náboženství a velká část ostatních o nich slyšela nebo s nimi sympatizuje.

 

Kontakt