Žampach

Zříceniny hradu Žampach jsou opředeny několika tajemstvími. Pověsti se zde zmiňují o pokladu ukrytém pod troskami hradu a o vzdušném mostě, který měl spojoval Žampach s Lanšperkem.

Psal se věk čtrnáctý, když se na hradě usídlil loupeživý rytíř Jan ze Smojna. Neštítil se ani těch nejhorších činů a jednoho dne se spolčil s ďáblem. Upsal se mu vlastní krví. Čert musel postavit za jedinou noc vzdušný most na nedaleký Lanšperk, aby získal rytířovu duši.

Pán tenkrát poručil pochytat všechny kohouty, kteří v okolí byli. Kohout by pekelníkovi oznámil blížící se den a tomu chtěl lstivý pán zabránit. Nevěřil, že by čert něco takového mohl dokázat, a ráno ho chtěl překvapit svým příchodem.

Večer byli všichni kohouti pod zámkem, alespoň rytíř si to myslel. Byl však na omylu, na jednoho kohouta ve spěchu zapomněli a ten stejně jako každé ráno zakokrhal.

Ďábel nosil celou noc kameny a potom začal stavět most. Neměl ani tušení, že se již blíží ráno. Jediný nelapený kohout zakokrhal a dílo mu tak překazil. Čertisko se rozhněvalo a nastřádané kameny začalo vztekle rozhazovat kolem sebe. Od těch dob jsou balvany rozesety po stráních mezi oběma hrady a dodnes se jim říká Čertovy kameny.

Hradní pán se radoval, jak nad ďáblem vyhrál. Pekelník odletěl zpět do pekla a jen se při svém odchodu zachechtal a loupeživému rytíři řekl: "Až přijde čas, přijdu si pro tvou duši."

Zanedlouho byly opravdu rytířovy dny sečteny. Císař Karel IV. již nemohl jen nečinně přihlížet, jak Jan ze Smojna okrádá každého, kdo mu přijde do cesty. Přikázal tedy hrad oblehnout.

Po několika dnech byl Žampach dobyt a jeho pán na císařův příkaz popraven.