Zubštejn

Zubštejn býval za vlády Jiřího z Poděbrad pevným a mocným hradem.

Vydal se jednoho dne v těch starých časech do světa na zkušenou mladý hodinářský tovaryš. Bylo mlhavé ráno, když vyšel z domova. Prošel mnoho cest a pojednou zaslechl dusot koňských kopyt. Z hustého lesa vyjížděl urozený pán se svou družinou.

Pán se před Jindrou zastavil a vyptával se jej na jeho řemeslo a kam má namířeno. Jindra popravdě vypověděl, že je hodinářský tovaryš a vydal se do světa hledat práci.

Pán se zaradoval a pravil: "Tebe mi seslalo snad samo nebe, na hradě se mi rozbil orloj a neznám nikoho, kdo by jej uměl opravit. Pojď s námi."
"Pokud si přejete, abych šel s vámi, rád půjdu a pokusím se orloj opravit," řekl Jindra.

Pán zavázal tovaryšovi oči a posadil ho na koně. Jeli dlouho, z kopce a do kopce, až náhle uslyšel Jindra skřípání mostu. Celá družina se zastavila na nádvoří a tam sejmuli Jindrovi šátek z očí.

Tovaryš nemohl úžasem ani promluvit. Pán k němu přišel a ukázal na velký orloj před nimi a řekl: "Tak to je tvoje práce, když se ti podaří orloj opravit, bohatě se ti odměním. Jen se nikdy nesnaž zjistit, kde jsi."

Hned druhého rána se pustil do práce. Pracoval dlouhé týdny a o to kde je, se nezajímal. Jen když z věže uviděl na nádvoří smutnou pannu, kterou stále hlídal zbrojnoš, připadalo mu to přinejmenším podivné.

Rok uběhl jako voda a orloj byl opraven. Pán Jindrovi bohatě zaplatil. Posadil ho na koně, zavázal mu oči a nechal vyvést z hradu. Jindru odvezli daleko, rozvázali mu šátek a když se tovaryš rozhlédl kolem, zjistil, že stojí na tom samém místě jako před rokem, když potkal pána s družinou.

Byl zase podzim, zlatavé listí padalo ze stromů a Jindra se vydal na cestu ku Praze. Došel až do Prahy a tam se doslechl, že králi Jiřímu unesli před rokem dceru a nikdo ji dosud nenašel.

Jindra šel na Pražský hrad a tam králi pověděl o smutné, krásné panně, která je uvězněna na hradě, kde opravoval orloj. Král Jiří nechal osedlat koně a spolu s tovaryšem jezdil od hradu ke hradu, ale dceru najít nemohli. Žádný hrad nevypadal jako ten, kde Jindra strávil rok života.

Až jednoho dne přijeli na Moravu. Nad strmou strání se vypínal hrad Zubštejn s vysokou věží. "Tenhle hrad to je, králi," pravil vesele Jindra. Královské vojsko dobylo hrad a zapálilo jej. Vypráví se, že při tom ukrutném boji ztratil život pán hradu i Jiříkova dcera.