Leviatan nebo livjátan (hebrejsky: לִוְיָתָן, Livjatan, doslova „stočený, zkroucený“) byla biblická mořská příšera, o které je psáno ve Starém zákoně, jinak též Tanachu (Ž 74, 13–14 (Kral, ČEP); Jb 41, 1–34 (Kral, ČEP); Iz 27, 1 (Kral, ČEP)).
Slovo leviatan se v průběhu staletí (stejně jako jeho suchozemský pandán (protějšek) behemot) stalo synonymem ke kterémukoli velkému monstru či příšeře. V moderní hebrejštině slovo prostě znamená velryba (takto, přesněji starým tvarem velryb, jej na některých místech překládá i Bible kralická).
Dle křesťanské interpretace se Leviatan často považuje za vodní příšeru, jakéhosi silného tvora, který vzbuzuje strach – Iz 51, 9 (Kral, ČEP). Toto slovo bylo také použito pro Boží odpůrce, například Ďábla – biblickou duchovní bytost – Iz 27, 1 (Kral, ČEP), nebo egyptského krále – Ez 29, 3–5 (Kral, ČEP).
Někteří bibličtí učenci považují Leviatana za alegorii sil chaosu, které existovaly před stvořením světa. V Ž 74, 13–14 (Kral, ČEP) se praví: „Ty silou svou rozdělil jsi moře, a zdrtil hlavy draků ve vodách.“ a „Ty jsi zdrtil hlavy Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm stvořením divočiny.“ Bůh vzal pak zpět vodu a zničil mořské monstrum Leviatana, aby mohl přetvořit Zemi k obrazu svému.