Z řec. monachos, (z monos, »sám«). Člověk, jenž se oddal mnišskému životu. Na rozdíl od - poustevníka je m. člověk, který své spojení s Bohem prožívá »v místě společného života« ( - klášter). Jde o nejrozšířenější formu - mnišství. Zrodila se v Egyptě kolem r. 320 zásluhou sv. Pachomia. Dalšími výraznými znaky, kromě společného života, je funkce - opata jako duchovního vůdce a - řehole. Sepsáním svých řeholí nejvíce ovlivnili mnišskou formu života na Východě sv. Basil a na Západě sv. Benedikt ( - basiliáni, - benediktini).