Středověké náboženské prostředí spolu s křižáckým hnutím ( - křižácké výpravy) vyvolalo také jeden z typických jevů středověku: mnicha-rytíře, čili postavu, která byla spojnicí mezi - mništvím a rytířstvím. Rytíři kromě tří obvyklých mnišských - slibů (- čistoty, - chudoby a - poslušnosti) přijímali do svých stanov závazek sloužit a pomáhat poutníkům a chránit svatá místa před nevěřícími. R.ř. byly velmi početné. Nejznámější jsou: a) Maltézský řád. Byl založen 1099 jako bratrstvo při nemocnici svatého Jana v Jeruzalémě (proto se mu říkalo řád johanitů). V r. 1121 se vznikem rytířského stavu vznikl v pravém slova smyslu r.ř., a to pod názvem Rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského. Po střídavých úspěších i neúspěších se tento řád usadil na Maltě (proto »maltézský řád«). Jejich znakem je bílý kříž v černém poli. V současné době je hlavním posláním maltézského řádu služba nemocným a trpícím, b) Templářský řád. Byl založen 1119 v Jeruzalémě na obranu Svatého Hrobu a poutníků, kteří se k němu ubírali. Tento řád se velmi rychle rozšířil i v Evropě a stal se finanční mocností, která vyvolala kolem t. nepřátelské ovzduší. Klement V. bulou Vox in excelsis řád 1312 zrušil a majetek převedl ošetřovatelským řádům, c) Německý řád. Byl založen několika občany z Brém a Lübecku v letech 1189-90 u sv. Jana d'Acri jako ošetřovatelské bratrstvo. V r. 1198 pod vedením Velmistra Hermanna di Salza byl přebudován, r. 1309 přesídlil do Pruska a rozvíjel svou činnost hlavně v severovýchodních zemích Evropy, a to převážně v akcích proti pohanům. Zrušen byl Napoleonem r. 1805 a obnoven v Rakousku r. 1834 císařem Františkem I. Jeho dnešních několik málo členů jsou kněží (s - řeholí - žebravého řádu), působí též ženská větev. Znakem řádu je černý kříž na bílém poli.