Súra 078. Zvěst

78:1   Nač se vzájemně vyptávají?   
78:2   Na zvěst nesmírnou,   
78:3   o níž se mezi sebou přou.   
78:4   Však pozor, záhy poznají,   
78:5   a znovu: však pozor, záhy poznají!   
78:6   Což zemi jsme jak lože nerozprostřeli   
78:7   a hory jejími podpěrami neučinili?   
78:8   A v párech jsme vás stvořili   
78:9   a spánek váš učinili přestávkou   
78:10   a noc pokrývkou   
78:11   a den pro získání obživy jsme vám stanovili   
78:12   a nad vámi sedm pevných postavili   
78:13   a lampu oslňující tam umístili.   
78:14   A z mračen déšť vytlačujících jsme vodu v hojnosti seslali vám,   
78:15   abychom z ní dali vyrůst obilí a rostlinám   
78:16   i hustě zarostlým zahradám.   
78:17   Den rozhodnutí věru přijde v čase určeném;   
78:18   v ten den na pozoun bude zatroubeno a v zástupech dostavíte se   
78:19   a nebe se otevře a branami stane se   
78:20   a hory se do pohybu dají a budou přeludem. 

78:21   A peklo bude věru na číhané,   
78:22   útulek pro vzpurné,   
78:23   a v něm zůstanou věky celé   
78:24   a chládku tam neokusí ani nápoje   
78:25   kromě vody vroucí a hnijící,   
78:26   což odměnou bude odpovídající.   
78:27   Vždyť oni v zúčtování nedoufali   
78:28   a za výmysl Naše znamení lživě prohlašovali,   
78:29   však spočítali jsme věc každou a pořídili záznam.   
78:30   „Ochutnejte! Nic než trest dnes nepřidáme vám!“   
78:31   Pro bohabojné však je místo blažené,   
78:32   zahrady a sady révy vinné,   
78:33   dívky s plnými ňadry, věkem s nimi stejné,   
78:34   a poháry po okraj naplněné.   
78:35   Neuslyší tam plané tlachání ani žádné lhaní,   
78:36   odměnou od Pána tvého dar to dobře rozpočtený!   
78:37   Od Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, Milosrdného, svolené k promluvě nedostanou   
78:38   v den, kdy duch a andělé stát v řadě budou, nehovoříce - kromě těch, jimž Milosrdný to povolí a kteří jen pravdu pronesou.   
78:39   Tento den skutečností je a kdo chce, nechť připraví si k Pánu svému cestu;   
78:40   a věru varování jsme vám již dali o blízkém trestu v den, kdy člověk spatří, co rukama svýma předtím učinil, a kdy nevěřící zvolá: „Ach, kéž bych jen prachem byl!“