Řecká a římská filozofie

16.12.2018 16:58
  Nesmrtelnost duše, tedy trvání duše po smrti, posmrtný soud, očištění a opětovné vtělení duše, aby v novém životě odčinila viny života předcházejícího, jsou nezbytnou součástí Platonovy filozofie a jsou výrazem...
24.11.2018 16:56
  Z toho, co již bylo o duši napsáno, vidíme, že se duše podílí na tom, co náleží tělu, především v oblasti smyslů a žádostí, ale na druhou stranu jí připisujeme čisté, věčné, nepomíjivé vlastnosti a nesmrtelnost. Tato...
10.11.2018 16:54
  Zkoumáme-li, co je to lidská duše, musíme nejprve znát odpověď na otázku, co je to člověk. Obecné vědění o člověku nám přinášejí staré tradice, které vycházejí z opakovaně potvrzované zkušenosti. A jak píše František...
13.10.2018 16:57
  Musíme se zde zmínit o skutečnosti, že lidská duše může stejně jako tělo onemocnět nebo být nemocná trvale. „Nemoc duše jest, jak třeba uznati, nepříčetnost; dva pak jsou druhy nepříčetnosti, jednak šílenost, jednak...
22.09.2018 16:57
  Za cíl výchovy Platon považuje to, aby „rozumová složka vládla, poněvadž jest moudrá a má péči o celou duši. A složka vznětlivá má pak být této poslušna a jí nápomocna.“ (Ústava, 441e) Tím je také nastolena opravdová...
04.08.2018 16:55
  Sokrates před smrtí nabádá své žáky, aby netruchlili, protože jak říká: „...až vypiji jed, již u vás nezůstanu, nýbrž odejdu pryč, tam do jakýchsi radostí blažených duší...“ (Faidon, 115c) To, co zůstane, bude jen...
12.11.2016 21:41
  Sofokleův Král Oidipús je drama o významu mýtu a o úctě k bohům. To je však samo o sobě ještě příliš obecné určení, které by zahrnovalo velkou část tragédií. V Králi Oidipovi jde o Apollónův nárok na lidskou...
10.08.2014 10:24
Různé způsoby poznání idejí Anamnésis Menón zavedení ἀνάμνησις: únik před sofistickým argumentem v zájmu hledání: Nelze hledat ani to, co člověk zná (už to zná), ani to, co nezná (nemůže hledat to, co neví, a ani by to...
09.08.2014 09:04
Podle Platónova poměrně těžko pochopitelného výkladu stojí v jeho říši idejí na vrcholu jeho idea nejvyššího dobra. Je v jistém smyslu ideou idejí. Nejvyšší dobro je nadřazeno všemu ostatnímu jako nejvyšší cíl, je posledním...
03.08.2014 11:00
Faidón dle mého názoru patří k jedněm z nejpozoruhodnějších Platónových děl. Po stránce emotivní i filosofické. Popisuje poslední Sokratův den a zamýšlí se nad tím, co (ať už vědomě či nevědomě) trápí snad každého z nás, nad...
Záznamy: 1 - 10 ze 29
1 | 2 | 3 >>

 

Řecká a římská filozofie

 

Vedle školy Platóna, který předčil všechny Sókratovy žáky, jsou rozlišovány tři školy:

  • Megarská škola byla založena Eukleidem z Megary (nezaměňovat se stejnojmenným matematikem), která spojovala eleatské myšlenky se Sókratovými.
  • Kyrénská škola byla založena Aristippem z Kyrény v severní Africe. Místo zdatnosti (ctnosti) a dokonalosti uznává Aristippos slast, požitek okamžiku. Poznání se stává prostředkem životního umění, jak v životě získat co nejvíce požitku.
  • Kynická škola byla založena Antisthenem. Jejím základem je indiferentnost. Kynikové nevykonávali žádné povolání, byli chudí a lhostejní ke všem běžným hodnotám, včetně lásky k vlasti. Byly proto kosmopolité. Opovrhovali uměním, vědou a pojmovou spekulací.

Zkoumáme-li, co je to lidská duše, musíme nejprve znát odpověď na otázku, co je to člověk. Obecné vědění o člověku nám přinášejí staré tradice, které vycházejí z opakovaně potvrzované zkušenosti. A jak píše František Novotný ve svém monumentálním díle O Platonovi, touto zkušeností je smrt. Protože smrt umožňuje lidem pochopit rozdíl mezi tím, co je živé, a tím, co je mrtvé. Mrtvé tělo se nehýbe, nevidí ani necítí. To, co dělá člověka, který se hýbe, vidí a cítí, živým, bylo u Řeků nazýváno psýché, duše. Živý člověk má tedy tělo a duši a mrtvému zbývá jen tělo.

 

Kontakt