Čekejte prosím...
popis grafu v článku Historická rekonstrukce teplot
Malá doba ledová
Maunderovo minimum
Maunderovo minimum je název období sluneční aktivity v letech 1638 - 1715. V této době se na Slunci neobjevovaly téměř žádné sluneční skvrny. To mělo vliv na podnebí na Zemi, které bylo výrazně chladnější. Období Maunderova minima je jednou ze tří nejchladnějších období malé doby ledové (14. - 19. století). Druhým nejchladnějším obdobím je Spörerovo minimum (1400 - 1510) a třetím Daltonovo minimum (1790 - 1830).
Během výzkumu Slunce došlo k objevu slunečních skvrn a k objevu periodického střídání maxim a minim jejich výskytu na Slunci. Období minimální tvorby slunečních skvrn je vždy po 11, 22 a 80 letech.
Při zkoumání záznamů o pozorováních Slunce, případně výskytu polárních září, které souvisí s vysokou aktivitou Slunce, se zjistilo, že z období let 1638 - 1715 není mnoho záznamů o těchto jevech. V té době skutečně bylo na Slunce velmi málo slunečních skvrn, tedy normální cyklus střídání minim a maxim byl přerušen. Tuto domněnku později potvrdilo zkoumání množství radioaktivního uhlíku v organismech z této doby.
Malá doba ledová
Malá doba ledová je označení pro klimatickou anomálii, která znamenala nejchladnější období za posledních 2000 let. Toto období trvalo přibližně mezi 14. a 19. stoletím. Malá doba ledová vrcholila v 17. století. Toto trochu nepřesné označení ve skutečnosti nemá nic společného s dobou ledovou.
Pokles průměrné roční teploty lze vysledovat od roku 1310, kdy po středověkém teplém období započalo razantní ochlazování spojené s nepředvídatelným počasím. Námořníci na severních okrajích středověkého světa začali pociťovat ochlazování ještě o století dříve. Za opravdový počátek malé doby ledové se patrně dá považovat série studených a vlhkých roků 1315–1322. Tyto roky se vyznačovaly velmi deštivým počasím od jara do podzimu, které poškozovalo úrodu nebo dokonce znemožňovalo zemědělským plodinám vůbec vzejít. Často nebylo možno ani nasušit dostatek sena pro krmení zvířat v zimě, tato zvířata navíc postihly epidemie nemocí, jež jejich stáda dále zdecimovaly. Po silném růstu počtu obyvatel v Evropě od raného středověku až do počátku 14. století taková série neúrod způsobila velký hlad a značný úbytek obyvatelstva.
V století 15. a 17. se citelně ochladilo na celá desetiletí. Celé Grónsko se pokrylo ledem, zvětšily se alpské ledovce. Na celé severní polokouli panovaly kruté zimy. Léta byla velmi krátká a studená. V té době zamrzaly v zimě všechny řeky západní Evropy. Např. Vltava byla pravidelně pokryta ledem tlustým několik desítek centimetrů. Zamrzalo Baltské moře i Calaiská úžina mezi Francií a Anglií.
Oteplování začalo v 19. století.