Védy - obecně

04.05.2014 08:03
Podivné náboženství, které předvádí Atharvavéda, je nepochybně starší než náboženství rgvédské, ačkoli sbírka Athavavédy je pozdější. Jak védští...
04.05.2014 08:02
Stáří se odhaduje na 1400 – 1000 př.n. l. Obsahují ávody k obětnímu uctívání, recitace tišším hlasem. Někteří rozlišují bílou a černou jadžur védu,...
04.05.2014 08:02
Melodické uctívání sómové šťávy (Soma jako tvůrce bohů), spíše próza, Sóma a Amrita jako nektar nesmrtelné duše a nesmrtelné existence (taktéž se...
04.05.2014 07:55
Rgvéda - modlitební hymny, komponované v letech 1500 až 1000 př.n.l. a sepsané v letech 800 až 600 př.n.l, hlasitá recitace veršů. Obsahuje přes...
04.05.2014 07:54
O vodě se praví, že přišla na svět mocí času, samvatsary či roku, žádosti či kámy, inteligence či puruše, žáru či tapasu. Někdy je voda odvozována z...
03.05.2014 07:53
Bráhmana, která tvoří druhou část véd, jsou rituální příručky, mající za úkol vést kněze komplikovanými podrobnostmi obětních obřadů. Hlavní z nich...
02.05.2014 07:53
Náboženský růst několika staletí nemůže být prostou a průhlednou vírou, která připouští snadnou definici a klasifikaci. Nápadným rysem hymnů je...
13.04.2014 09:15
Co se týče samotných Véd, mnoho textů bylo vlivem času ztraceno, ukradeno nebo zničeno. Vojáci Alexandra Velikého například písma používali jako...
05.05.2013 07:51
Družicová technologie přispěla k zásadnímu objevu týkajícího se indické historie. Prokázala existenci koryta vyschlé řeky Sarasvatí. Staré védské...
Záznamy: 1 - 9 ze 9

Rozdělení védské literatury

 

Mezi hlavní védská písma patří 4 Védy (jmenovitě Rig, Sáma, Jadžur a Atharva Véda). Každá z těchto Véd je složená z Brahman (pojednání zabývajících se technickou stránkou obětí), Áranjak (pojednáních pro askety, kteří odcházejí do lesa podstupovat askezi), Samhit (manter) a Upanišad (filozofických textů objasňujících védskou moudrost).

K védské literatuře se dále řadí Itihásy (historická vyprávění jako Rámájana a Mahábhárata) a Purány (historické záznamy). Celkem existuje 18 Purán. Nejvýznamnější z nich je Bhágavata Purána.

Purány vysvětlují učení čtyř Véd na příbězích, které se odehrály v různých dobách a v různých částech stvoření. Usnadňují duchovní život, a proto jsou v tomto věku hádek a pokrytectví důležitější než samotná hlavní védská písma. Purány se rozdělují na tři skupiny podle kvalit hmotné přírody (dobro, vášeň a nevědomost). Purány patřící ke kvalitě dobra zvláště oslavují Višnua (Krišnu), Purány patřící ke kvalitě vášně oslavují Pána Brahmu, druhotného stvořitele a Purány patřící ke kvalitě nevědomosti oslavují Pána Šivu a Agniho. Itihásy a Purány se obecně řadí k páté Védě.

Védské písemnictví dále doplňují 4 Upavédy (doplňkové Védy), jmenovitě Ájur (texty o lékařství), Gandharva (o hudbě), Dhanur (o válečnictví), Sthápatja (o architektuře), 6 Védáng (údy Véd), jmenovitě Šikša (písma o výslovnosti), Čanda (o poezii), Nirukta (o etymologii a lexikologii), Vjákárana (o gramatice), Kalpa (o obřadech), Džjotiša (o astronomii a astrologii) a dále 20 dharma šáster, které ustanovují zákony pro lidskou společnost.

Védská literatura opravdu vyniká svou komplexností. Poskytuje nám informace o nejrůznějších tématech – od medicíny a zemědělství po vysvětlení časové posloupnosti na vyšších a nižších planetách; od technik jógy a meditace po rady pro domácnost a vegetariánskou kuchyni; od podrobných popisů vládní organizace po mistrné návody ke stavbě i výzdobě chrámů a obytných budov. Védy obsahují drama, historii a složitou filozofii, stejně jako jednoduchá poučení o etiketě, pravidlech boje a hře na hudební nástroje. Vysoce významná je však skutečnost, že védská literatura do velkých podrobností, jako vědu, vysvětluje rasu („vztah s Bohem“, „intenzivní štěstí“, které pochází ze vztahu s Nejvyšším) a bhakti („oddanou lásku“).

 

David Frawey píše: „Nejstarší literární zdroje ze starověkého Řecka jsou díla Homérova (asi 700 př.n.l.). Ze středního východu mezi nejstarší dochované texty patří Židovská Bible. Části Starého zákona jsou sice mnohem starší, ale jako celek byla Bible přepracována až po roce 500 př.n.l. Zarathuštrovi gathy jsou také staré. Datují se do dob před vznikem Perské říše (525 př.n.l.). Přesto jsou pozdějšího data než texty védské. Nejsou úplné, protože velkou jejich část zničili Řekové a Muslimové, kteří dobývali Persii. I-ťing je nejstarší knihou Číny. Nicméně pouze jeho základní částí jsou staré 3 000 let, nebo možná o něco starší. Taková Egyptská kniha mrtvých je mnohem starší (staří do 5 000 let). Pro nás se ale nedochovala její žijící tradice ani záznamy, které by ji vysvětlovaly. Védská literatura nám ale poskytuje původnější dávná učení než veškerá literatura zbytku světa dohromady. Védská literatura zůstala prakticky nezměněna až do současnosti. Dokonce ještě dnes bráhmanové recitují Védy stejně, jako to dělali před 3 000 lety a dříve. To ukazuje jedinečnou oddanost učení a tradici, které jsou přinejmenším pozoruhodné.“

 

 

Věrohodnost Véd

 

Védy podávají řadu pozoruhodných důkazů potvrzujících svoji historickou autentičnost. Védská kultura využívá a v textech zaznamenává siderický (hvězdný) čas. Rovnodennost či slunovrat se odehrávají ve specifických lunárních konstelacích nazývaných nakšatry. Je tedy relativně snadné vypočítat, kdy přesně se odehrály zmíněné slunovraty apod. Podle našeho kalendáře. Naše teorie mohou být chybné, ale hvězdy se nemýlí.

Pěkným příkladem je datování začátku Kali-jugy (věku, ve kterém nyní žijeme). Podle odkazů z Purán a Džjóti-šáster Kali-juga začala 18. února 3102 př.n.l. Jak popisují písma, v tento den se sedm planet včetně Slunce a Měsíce seřadilo do jedné linie. Súrja-siddhánta, asi nejznámější dílo o indické astronomii je plné podivuhodně přesných dat. Popisuje časové délky divja-jug. Jedna divja-juga trvá 4 320 000 slunečních let. Jeden tisíc takových jug tvoří jeden den Brahmy nazývaný kalpa. Na konci každé kalpy přichází částečné zničení. Tyto údaje zahrnujeme proto, abychom ukázali rozlehlé časové pojetí, který Purány a další védská literatura popisují.

Súrja-siddhánta o sobě říká, že byla vyřčena poslem od boha slunce, Súrji, slavnému asurovi Majovi Dánavovi na kanci Satja-jugy. Což je před opravdu dlouhou dobou. Súrja-siddhánta popisuje určité konstelace, jejichž astronomický popis neodpovídá možným konstelacím v historii posledních několika tisíc let. Ale s použitím počítačové techniky a vhodných programů po zpětném propočítání můžeme například zjistit, že tyto konstelace byly možné před 50 000 lety a podobně. Navíc nejstarší dochované rukopisy Súrja-siddhánty spadají do doby, kdy takové výpočty nebylo možné provádět.

Dále bychom mohli zmínit, že dávné texty, které byly dříve považovány za naprosté mýty, s postupem doby získávají hodnotu skutečných historických záznamů. Například předtím, než přišly archeologické objevy ze Středního východu, akademičtí učenci považovali biblické události za pouhé legendy. Nicméně pozdější vykopávky odhalily různá místa a události popsané v Bibli. Starověké město Ur bylo pouhým mýtem dokud jeho zbytky neodkryl v roce 1923 britský archeolog Leonard Wooley. Existence tohoto města spadá historicky do období zhruba mezi 4000 – 400 př.n.l. Wooley mimo jiné také geologicky dokázal velkou záplavu, která zjevně souvisí s pohromou popsanou v knize Genesis. Můžeme zmínit známý příklad Tróji, města z Homérovy Iliady a Odysey. V roce 1829 jeden sedmiletý německý chlapec, který se jmenovat Heinrich Schliemann, hleděl na obrázek legendární Tróji, který mu dal jeho otec. Tato scéna se chlapci hluboce vryla do paměti. Předsevzal si, že Tróju jednou objeví, a o čtyřicet čtyři let později se mu to skutečně podařilo.

Co se týče událostí a míst popsaných ve védské literatuře, do dnešní doby spatřilo světlo světa mnoho velice zajímavých až překvapujících objevů.

 

Rigveda

Samaveda

Kathakam

Védy

Pod pojmem védy rozumíme buď vlastní védské samhity (striktní hledisko) nebo cokoli, co vychází z védského učení (obecné hledisko). Proto lze říci, že védy nejsou kanonizovaným celkem, ale neustále se rozvíjejí. I v dnešní době, když mudrc napíše dílo, které má základ v kterémkoliv védském odvětví, automaticky se zařazuje do véd (a za 50 let se může stát autoritou). Když se duchovní učitelé v Indii odvolávají na védy, zpravidla mají na mysli upanišady, někdy i purány.

Inspirované písně, které Árjové s sebou přinesli do Indie jako svůj nejvzácnější poklad, byly sebrány – jak se všeobecně předpokládá – v odpověď na výzvu, aby byly uchovány. Došlo k ní tehdy, když se Árjové setkali ve své nové vlasti s velkým počtem vyznavačů jiných bohů. Touto sbírkou je Rgvéda. Sámavéda je sbírkou čistě liturgickou. Většina jeho obsahu se najde v Rgvédě, a dokonce ani hymny, které jsou pro Sámavédu specifické, nemají odlišná čtení, jež by nebyla obsažena jinde. Všechny písně jsou uspořádány pro zpívání při obětech. Jadžurvéda podobně jako Sámavéda slouží rovněž liturgickým účelům. Tato sbírka byla uspořádána tak, aby vyhověla požadavkům obřadného náboženství. Whitney píše: „Za raných védských dob byla oběť stále ještě v podstatě nespoutaným aktem zbožnosti, který nebyl svěřen péči sboru privilegovaných kněží ani přesně určen ve svých menších podrobnostech, nýbrž byl ponechán svobodné vůli, toho kdo vzdával oběť za doprovodu hymnů a zpěvů Rgvédy a Sámavédy, aby tak ústa obětujícího nebyla němá, zatímco jeho ruce předkládaly božstvu dar, k němuž ho srdce podnítilo.... Jakmile však během času rituál nabýval stále formálnějšího charakteru a stal se nakonec přísným a dopodrobna upraveným sledem jednotlivých úkonů, byly nejen přesně fixovány verše, jež se měly při obřadu citovat, nýbrž byl z nich sestaven jakýsi sborník výroků, slovních formulí, zaměřených na to, aby tak vysvětloval, omlouval, žehnal, dával mu symbolický význam apod. Tyto obětní formule byly nazvány jadžus, z kořene jadž – obětovat. Jadžurvéda je vytvořena z těchto formulí, částečně v próze a částečně ve verších uspořádaných v takovém pořádku, v jakém jich mělo být užíváno při obětech.“ Sbírky Sámavédy a Jadžurvédy musely být zřejmě uspořádány v údobí mezi sbírkou Rgvédy a obdobím bráhman, kdy se pevně ustálilo obřadní náboženství.
Každá véda se skládá ze tří částí, známých jako mantry, bráhmany a upanišady. Sbírka manter neboli hymnů se nazývá samhitá. Bráhmana obsahují předpisy a náboženské povinnosti. Upanišady a áranjaky jsou závěrečné oddíly bráhman zabývající se filosofickými problémy. Upanišady v sobě zahrnují mentální pozadí celého pozdějšího myšlení země. Studium rgvédských hymnů je nezbytné pro každý přiměřený výklad indického myšlení. Mezi složením a sebráním těchto hymnů uplynula jistě dlouhá doba. Max Müller rozděluje dobu samhit na dvě období, období čhandasů a období manter. V prvním období byly hymny skládány.

Bylo to tvůrčí období charakterizované skutečnou poezií, kdy city lidí samy tryskaly v písních; nemáme stop po obětech z té doby. Jedinou obětí bohům byla modlitba. V druhém období byly hymny uspořádány prakticky v té formě, v níž je nacházíme dnes. V tomto období se pomalu vyvíjely obětní ideje. Kdy přesně byly hymny složeny a sebrány, je věcí dohadu. Jsme si jisti, že byly běžně rozšířeny asi v 15. století př. n.l. Buddhismus, který se začal šířit v Indii kolem r. 500 př. n.l., předpokládá nejen existenci védských hymnů, nýbrž i celé védské literatury, včetně bráhman a upanišadů.

Rgvéda-samhitá neboli Sbírka vědy o písních se skládá z 1017 hymnů neboli súkt, které obsahují vcelku 10.600 slok. Je rozdělena do osmi aštak, z nichž každé má osm adhjáj neboli kapitol dělících se pak dále na vargy neboli skupiny. Někdy je sbírka dělena na 10 mandal neboli kruhů. Toto rozdělení je populárnější. První mandala obsahuje 191 hymnů a je připisována zhruba patnácti různým autorům – ršiům (mudrci nebo věštci), jako byli Gautama, Kanva atd. V uspořádání hymnů se odráží určitý princip. Hymny, obracející se k Agnimu, jsou na prvém místě, k Indrovi na druhém a potom přicházejí ostatní. Každá ze šesti následujících mandal je připisována jedné rodině básníků a má totéž uspořádání. V osmé mandale nemáme žádný určitý řád. Podobně jako první je připisována jedné řadě různých autorů. Devátá mandala se skládá z hymnů, obracejících se k Sómovi. Mnohé z hymnů osmé a deváté mandaly se nalézají též v Sámavédě. Desátá mandala je zřejmě pozdějším dodatkem. 

Kontakt