České mýty

04.08.2013 08:13
Když Svatopluk král tak beze stopy zmizel, pomýšleli na Moravě zvoliti sobě jiného panovníka. I hledali, kdož by vladařského stolce byl nejvhodnější. Toho času žil na Přerovsku na hradě Chropíně zeman, pán rozlehlých statků,...
03.08.2013 08:11
Lid v chrámě velehradském po kázání dopěl; poslední zvuky pobožné písně vyzněly, zraky všech se obracely k oltáři. Nastala chvíle svaté mše, kterouž měl sloužiti sám arcibiskup Metoděj. A slavně sloužiti; bylť veliký svátek,...
27.07.2013 08:38
Židovské Město bývalo částí Starého Města. Přiléhalo k němu, splývalo s ním vjedno, a přece bylo odloučeno. Šestero bran je oddělovalo; brány ty musily býti v pašijový týden ve dne v noci zavřeny. Za těmi branami bylo všecko...
13.07.2013 08:37
Léta letoucí bylo ticho a smutno na hradě sv. Václava. Okolí jeho zpustlo za veliké bouře husitských válek, kostel sv. Víta byl vybit a komnaty královské, Karlem IV. nádherně zařízené, scházely víc a více. Občas jen a...
29.09.2012 07:42
Dívčí válka je jedna ze staročeských pověstí, která je obsažena v knize Staré pověsti české Aloise Jiráska, který čerpal z Kosmovy kroniky. Vypráví příběh o tom, kterak se mladé ženy a dívky po smrti kněžny Libuše vzbouřily...
09.09.2012 07:44
Horymír je historická postava ve slovanské mytologii. Podle starých českých pověstí to byl neumětelský vladyka, který byl knížetem Křesomyslem odsouzen k smrti za ničení dolů a dalšího zařízení kovkopů dolujících zlato a...
26.08.2012 07:39
Bylo za první jeseně, v sluneční, tichý den. Libušin kůň šel bystře, určitým krokem; nikdo z mužů ho nevedl, ni slovem neřídil. Šel jistě tak jako by kráčel ke svému chlévu, až mužové žasli, až víry došlo domnění, tou cestou...
25.08.2012 07:18
Libuše je mytická česká kněžna a manželka Přemysla Oráče, zakladatele dynastie Přemyslovců. Její příběh (Lubossa) byl poprvé popsán v Kosmově kronice z počátku dvanáctého století, a v různých variantách i v dalších...
19.08.2012 07:58
  Zármutek padl na luckou zemi. Jako těžký, tmavý stín na ni ulehl. Nebylo rodu, nebylo dědiny, kdež by neplakali několik mrtvých. Všude v hoři a v pláči jmenovali Tursko pole, kdež zhynuli nejsilnější, nejudatnější z...
18.08.2012 07:03
Praotec Čech je mýtická postava muže, jenž prý přivedl svůj lid do Čech a podle kterého nesou Čechy své jméno. Poprvé je zmíněn v latinsky psané Kosmově kronice české (přibližně v letech 1120–1125) tehdy ovšem ještě pod svým...
Záznamy: 11 - 20 ze 23
<< 1 | 2 | 3 >>

Staré pověsti České - úvod

 

Pojďte a poslyšte pověsti dávných časů. Poslyšte o našem praotci, o předcích, jak přišli do končin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavě i po jiných řekách této země.

Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů a jež obětovala studánkám v tichých ouvalech, jezerům i řekám i svatému, živému ohni.

Pomněme na časy těch prvních let i na to, jaká byla tenkráte tvářnost naší vlasti, nežli sem vkročilo naše plémě.

Měst nebylo, dědin jen málo a pořídku a ty jen v některých končinách, kdež se dochoval chudý ostatek dřívějších obyvatelů cizího jazyka. Půda skoro všecka odpočívala netknuta rádlem. Vše bylo pustější, divočejší, rovina, pláň i údolí.

Ohromné pralesy se černaly po horách na pomezí a se svahů těch hor táhly se široširými pruhy na míle hluboko do země. I tam, vnitř, rozkládaly se pouště starých, temných hvozdů, mezi nimiž svítily se jasnější zelení bujné palouky s vlající, hustou, vysokou trávou. Dost bylo třasovisek, houpavé půdy na šíru i v lesích, dost ošidných bažin křikem vodního ptactva oživených, dost tichých, černých, jako zakletých slatin, v nichž se zhlížely staré stromy ohromných kmenů s vousinatým, sivým mechem.

Lidská stopa tu byla vzácná. Zvěře však všude hojně. Nikým nehoněná, nehubená množila se, že jí sotva postačovala půda. Po černých lesích bytoval medvěd, hledaje duté kmeny s medovými plásty včel, od jejichž rojů zvučely stromy.

 

Kontakt