Karel IV
Karel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, jako Karel I. vládnoucí od července 1346 až do listopadu 1378; jako Karel IV. byl německý (římsko-německý) král od roku 1346 a císař římský od roku 1355. Byl také italský (lombardský) král od 1355, burgundský (arelatský) král od 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků.
Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské.
Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Karel byl původně pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Císař byl také autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše.
Jako český král proslul Karel především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze a hradu Karlštejna i mnoha dalšími počiny. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem.